Návrh rozpočtu na rok 2026 předpokládá deficit ve výši 286 miliard korun. Pokud by tomu tak mělo být, půjde s celkovým veřejným deficitem lehce nad dvě procenta HDP vedle Irska a Řecka opět o jeden z nejlepších výsledků v celé Evropské Unii. Když k tomu navíc přidáme relativně nízké veřejné zadlužení (43% HDP), vypadá situace relativně pozitivně. Realita uvnitř českých veřejných financí je však při detailnějším pohledu daleko méně optimistická.
Rostoucí podíl automaticky valorizovaných mandatorních výdajů, nové výrazné výdaje na obranu, energetiku a zelenou transformaci a výpadek mimořádných dočasných příjmů (jako daň z mimořádných zisků) dělají z každoročního sestavování rozpočtu mimořádně složité rozpočtové úsilí. Přes nesporný úspěch při snižování deficitu veřejných financí vidíme tak v posledních letech také výrazný pokles rezervních prostředků - v tomto roce musely být například dotace na obnovitelné zdroje financovány z vládní rozpočtové rezervy.
Na nízký manévrovací prostor a vnitřní napětí v rozpočtech bude narážet také nová vláda vzešlá z víkendových voleb. I když se většina politických stran zaklíná tím, že hodlá primárně racionalizovat výdaje a hledat skrze větší efektivitu (například digitalizaci státní správy) úspory, půjde o běh na dlouhou trať. Logicky tak vyvstane otázka, jak posílit rozpočtové příjmy.
Nejlépe samozřejmě skrze rychlejší růst ekonomiky - scénář “win-win”, ve kterém se mají nakonec všichni lépe. Problém je, že česká ekonomika je pod výrazným strukturálním tlakem, nastartovaným vysokými cenami energií, zelenou transformací a v neposlední řadě fragmentací globálního obchodu. Exportně orientovaný průmysl může spíše potřebovat v nejbližších letech určitou asistenci. Těžko minimálně pro následující volební období sázet na tempa růstu ekonomiky, která by výrazně překonávala dvě procenta.
V takovém případě asi nezbude nové vládě, než se dříve nebo později podívat na to, kde by se do rozpočtu daly sehnat nové příjmy. Opakovaná doporučení mezinárodních institucí (naposledy OECD) zní poměrně jasně - ideálně navýšit majetkové a nepřímé daně a snížit zdanění práce (zejména u nižších příjmových skupin). V podobném duchu se nesou i závěry velmi zevrubné analýzy PAQ research. Při pohledu na programy hlavních politických stran však nic podobného nevidíme - hemží se převážně sliby obecně nižšího zdanění.
Uvidíme, zda si s tím nová vláda vystačí i po volbách. Česko má sice na evropské scéně relativně větší fiskální manévrovací prostor, vnější prostředí je však daleko méně přátelské a rozpočtově nezodpovědné vlády se daleko lehčeji dostávají pod tlak trhů. Jistou ochutnávkou toho ostatně mohl být i negativní vývoj na českém dluhopisovém trhu v posledním týdnu před volbami, kdy byly výnosy nejvyšší od roku 2023. To poměrně zajímavě kontrastovalo s jinak pozitivní náladou na české koruně…
*** TRHY ***
Koruna
Česká koruna vyčkává na výsledky víkendových voleb v blízkosti 24,30 EUR/CZK. I když Česko patří k rozpočtově zdravějším částem EU (viz úvodník), nelze úplně podceňovat aktuálně zvýšenou citlivost globálních trhů na rozpočtovou politiku. Koruna je sice v dobré náladě, to se však v posledním týdnu a půl nedalo úplně říci o českých dluhopisech, které jsou (na deseti letech) na nejslabších úrovních od konce roku 2023. Pokud by se po volbách rýsovala vidina fiskálně daleko méně zodpovědné vlády, může to být pro český dluhopisový trh další zatěžkávací zkouška. V opačném případě předpokládáme spíše zklidnění napětí.
Eurodolar
Dolar zůstává kvůli “vládní uzavírce” v lehké defenzivě. Včera k tomu přispěl i o něco slabší výsledek soukromých statistik z amerického trhu práce (ADP report), který ukázal za září na úbytek pracovních míst o 32 tisíc. Vzhledem k aktuální nedostupnosti kvalitnějších federálních dat (klasické payrolls) si však dolar na výraznější reakci bude chtít počkat na konec “vládní uzavírky” - pokud se nebude výrazněji natahovat.