Odkud přijde růst? Na to se ptá každý od Londýna přes Washington až po Tokio. Pro odpověď je ale nejlepší se podívat na západní zemi, která prochází pozoruhodným obrozením: Německo.
Historie Německa za posledních dvacet let ukazuje, co je skutečně potřeba na vytvoření podmínek pro růst. Během desetiletí před vytvořením eura tato země trpěla prudkou ztrátou konkurenceschopnosti, částečně odrazem devalvace měn na straně jejích obchodních partnerů a částečně důsledkem domácí inflace vyvolané boomem po spojení západního a východního Německa. Během tohoto období Německo čelilo třetímu největšímu růstu efektivního kurzu. Výsledkem byl pomalý růst, což vyvolalo širokou kritiku německého ekonomického modelu.
V dalších deseti letech ale i přes nemožnost devalvace Německo snížilo svůj reálný efektivní kurz o téměř 20 % na základě jednotkových nákladů práce. To představovalo zdaleka největší nárůst konkurenceschopnosti v eurozóně. Vláda liberalizovala trh práce sérií reforem, německé společnosti reagovaly snížením nákladů, často na základě spolupráce s odbory. Výsledkem byla konkurenceschopnější a flexibilnější pracovní síla, která během recese umožnila rychlé snížení pracovních nákladů: 1,5 milionů Němců mělo na konci roku 2008 kratší pracovní dobu, čímž se země vyhnula masovému propouštění a byla schopna rychle reagovat na oživení.
Výsledky zvýšené konkurenceschopnosti jsou úžasné. Deficit běžného účtu se od roku 1999 díky obrovskému nárůstu exportu změnil ve velké přebytky v tomto roce. Exporty dnes představují 48 % HDP, Německo je hlavním dodavatelem průmyslového zboží vysoké kvality do rozvíjejících se ekonomik. Negativní stránkou úspor, které na sebe země uvalila, je slabá domácí poptávka. I tak ale zbytek světa Německu závidí nezaměstnanost nepřekračující 8 %.
Příběh Německa představuje varování i vzkaz zemím eurozóny, které se snaží vypořádat s deficity. Jejich jednotkové náklady práce rostly během boomu taženého dluhem. Německo ukazuje, že konkurenceschopnost přinesou pouze přísné strukturální reformy. Dobrou zprávou je to, že při současném tempu oživení začnou Němci zase utrácet a mohou se stát motorem, který vytáhne zbytek eurozóny z nebezpečí pomocí importů ze svých sousedů. Pokud budou země na periferii ochotné projít tvrdou léčbou, zprávy o okamžitém pádu eurozóny mohou být předčasné.
A lekce, kterou poskytuje Německo, jde daleko za hranice eurozóny. Když během posledních deseti let ekonomiky USA a Velké Británie procházely boomem, tamní politici a ekonomové se na Německo dívali spatra. I nyní, když jejich centrální banky plánují další kolo kvantitativního uvolňování, váhají s uznáním toho, že Německo ukazuje, jak dosáhnout flexibilní, konkurenceschopné a moderní ekonomiky. To může být ale chyba.
Uvedené je výtahem z „Ask Germany where growth comes from“.
(Zdroj: WSJ)