Těžební společnosti jsou zvyklé dohodnout se kvůli globálnímu rozložení přírodních zdrojů s nejtěžšími politickými režimy světa. Evropská unie je někdy těžší, jak dokazuje již druhou dekádu se vlekoucí projekt vzniku největšího zlatého dolu Evropy.
Kanadská a na burze v Torontu zalistovaná společnost Gabriel Resources už druhé desetiletí bojuje za úspěch projektu vzniku největšího zlatého dolu v Evropě v rumunské Transylvánii v Rosia Montana. Přestože se projekt v červenci stal stěžejní součástí rumunského investičního plánu, zápasí s jednotlivými zájmovými skupinami i odporem veřejnosti a pouličními protesty.
Gabriel Resources získala rumunskou těžební licenci před 14 lety. Po celou tu dobu čekala na - a bojovala za - získání klíčových povolení. Úspěch se jevil dostavit letos v červenci, kdy projekt premiér Victor Ponta se svou sociálně-liberální koalicí zařadil do ekonomického balíku vlády a později připravil zákon, který měl projektu po projití parlamentem dát zelenou.
Rumunské zásoby zlata jsou jedny z největších vůbec, které nejsou vlastněny těmi největšími těžebními společnosti světa. U Gabriel Resources jde o exkluzívní aktivum a firma ač relativně malá, má za sebou silné akcionáře: manažera hedge fondu Johna Paulsona či BSG Capital, větev skupiny Beny Steinmetz Group, za kterou stojí izraelský diamantový král. Oba mají po 16 % a doplňuje je se 13 % těžař Newmont.
Průlom v projektu přišel ve chvíli, kdy Gabriel odsouhlasila omezení svého podílu v projektu z 80 % na 75 %, když zbytek je držen Rumunskem, a také zvýšení odvodů rumunské vládě ze 4 % na 6 %. Rosia Montana má přinést 2300 pracovních míst ve fázi přípravy a výstavby projektu a stálých zhruba 900 pracovních míst. Očekávaný výnos pro rumunský rozpočet včetně benefitů dosahuje 5,2 miliady dolarů a to při cenách zlata i pod dnešními úrovněmi. Gabriel Resources chce prostřednictvím své za účelem projektu fungující rumunské dcery během 16 let vytěžit zhruba 300 tun zlata a 1600 tun stříbra.
Vše vypadalo po dlouhých letech průtahů konečně slibně rozjeto, ale vše zase troskotá právě ve chvíli, kdy se plán začal diskutovat v parlamentu. Vypukly demonstrace ochránců životního prostředí, které jsou ale menší, než se kterými se musela vláda potýkat kvůli mzdám a nezaměstnanosti a u kterých se bojí opětovného rozpuku do neudržitelných rozměrů.
Premiér se vydal cestou lavírování: uvedl, že osobně projekt podporuje, ale v parlamentu bude jako šéf vlády hlasovat proti němu. Zároveň nechal ale volnou ruku zákonodárcům své sociální demokracie, ať se rozhodnou podle svého. Podle pozorovatelů jde také o obtížný vztah premiéra s rumunským prezidentem Traianem Basescu jako dlouhodobým zastáncem projektu.
Protestující tvrdí, že projekt zničí čtyři horské vrcholky v potenciálně vytěžované turistické lokalitě a varují před devastací území tisícovkami tun kyanidu. V myslích Rumunů je ještě rok 2000, kdy došlo k neštěstí v Baia Mare. Havárie jiného těžebního projektu znamenala únik kyanidem zamořené vody do Dunaje a dalších řek.
Rosia Montana je přesto, že v ní do roku 2006 probíhala těžba, čistým územím. V tomto roce Rumunsko těžební aktivity v lokalitě ukončilo, protože Evropská unie zakázala státní pomoc. Gabriel Resources ale tvrdí, že má nyní „dvě díry v zemi, opuštěné budovy a vysoké znečištění“. Říká, že právě moderní technologie jí umožní vytěžit zdroje nákladově efektivně, s čistou vodou, která obsahuje koncentraci kyanidu nižší, než šálek kávy.
Historie zná mnoho případů, kdy firmy, které slibovaly nejvyšší standardy životního prostředí, nakonec propadly. Premiér Ponta si ale uvědomuje, že projekt je klíčový a recesí zmítané země může přinést atraktivní investici a pravidelné výnosy. Připomeňme potřebu mezinárodní pomoci v rozsahu 20 miliard eur. Gabriel do projektu již vložil kolem 500 milionů eur a hrozí v případě jeho zablokování právními kroky. Rumunský parlament čerstvě založil zvláštní komisi, která má projekt posoudit.
Silné protesty se ale kupodivu objevily nejen proti projektu, ale i za něj. Premiér Victor Ponta se setkal s protestujícími havíři, kteří vznik velkého povrchového dolu na zlato podporují. Teprve, když jim slíbil vznik zvláštní parlamentní komise k posouzení projektu, pětidenní demonstraci vsedě v hloubce 300 metrů ukončili.
Štoly v majetku kanadské firmy pocházejí ještě z dob Římské říše. Úřady chtějí, aby se místo těžby zpřístupnily turistům. Demonstrující havíři doufají, že parlament záměr kanadské firmy schválí. Vznikl by tak největší povrchový důl na zlato v Evropě a v srdci Transylvánie by se navázalo na dávné dobývání žlutého kovu.
Rumunský prezident Traian Basescu, podporovatel projektu, odsuzuje ale i myšlenku parlamentního hlasování. Soudí, že by bylo protiústavní, protože se týká soukromé firmy.
(Zdroj: FT, Bloomberg, Reuters, AFP)