Thomas Piketty je známý francouzský ekonom, který se proslavil svou prací na téma příjmové nerovnosti. Jeho kniha „Kapitál ve 21. století“ tvrdí, že návratnost kapitálu je téměř vždy vyšší než tempo ekonomického růstu. Pokud by tomu tak skutečně bylo, bohatí by neustále bohatli a míra příjmové nerovnosti by se nikdy nepřestala zvyšovat. Ekonom Matt Rognlie ale poukazuje na to, že Pikettyho argumentace má tři slabé stránky.
Piketty nebere v úvahu odpisy. Akumulace strojů, budov a dalších hmotných aktiv ale znamená, že se musí více vydávat na jejich udržování. Tyto náklady podle Rognlieho postupně rostou – dnes je hodně kapitálu investováno například v počítačích a technologických produktech, které rychle zastarávají. Kapitalisté tedy musí stále více vydávat na to, aby je nahrazovali. Může se zdát, že do jejich kapes teče více peněz, ale ve skutečnosti jsou to jen vyšší náklady na zachování produkce. Podobné argumenty vznesli James Hamilton z University of California-San Diego a Benjamin Bridgman z Bureau of Economic Analysis.
Rognlie přidává další dvě tvrzení. První z nich se zakládá na tom, že většinu příjmů vlastníků kapitálu v posledních letech představuje růst cen akcií a ne růst účetní hodnoty kapitálu. Ta se zvýšila méně a je možné, že veškeré zvyšování bohatství vlastníků kapitálu je dáno pouze tím, že kolabuje riziková prémie akciového trhu. Nejzajímavější je ale třetí argument. Rognlie totiž říká, že téměř veškerý růst hodnoty kapitálu, o kterém Piketty hovoří, je vlastně dán růstem hodnoty půdy, která se do kapitálu také započítává. Jinak řečeno, jsou to vlastníci půdy a ne kapitalisté vlastnící podniky, kdo hromadí bohatství. Je pozoruhodné, že tento „detail“ byl doposud přehlížen.
Neměla moc vlastníků půdy zmizet s tím, jak skončil feudalismus? Možná ne. Hodnota půdy roste tam, kde lidé chtějí žít a pracovat blízko sebe. Z toho obrovským způsobem těží ti, kteří v těchto oblastech vlastní půdu. Pak by to znamenalo, že města budou příliš malá – motivace k tomu, abychom se shlukovali a zvyšovali tím svou produktivitu, bude eliminována vysokými cenami půdy. Přesun příjmů od lidí směrem k vlastníkům půdy by se zvyšoval s tím, jak se zvětšuje ekonomika a roste produktivita ve městech. Stačí se podívat na San Francisco, kde prudce rostou ceny půdy a její vlastníci shrábnou většinu bohatství, které bylo vytvořeno technologickým boomem.
Pokud je uvedené skutečně pravdou, příjmovou nerovnost bychom neměli narovnávat redistribucí příjmů směrem od korporací, ale směrem od půdy. Jak to učinit? V první řadě bychom měli otevřít větší prostor pro stavbu obytných domů v okolí měst. Hlavně bychom ale měli zavést daň z půdy – ta by se netýkala vytvořených staveb, ale jen samotné půdy. Milton Friedman ji nazýval „nejméně škodlivá daň“, protože podporuje efektivní využití půdy a zároveň je efektivní metodou redistribuce bohatství. K tomu ale budeme muset najít i způsob, jak čelit politické síle těch, kteří vlastní rozsáhlé pozemky. Tou nejvýznamnější politikou redistribuce bohatství se nakonec možná stane politika rozvoje měst.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg