Některé faktory, které stojí za úspěchem Warrena Buffetta, lze kopírovat poměrně snadno. U jiných je to ale téměř nemožné. Jak je rozeznat? Hlavně je třeba pochopit, co přesně tento investor dělá. Buffett se od počátku zaměřuje na rozumné investice s tím, že nemusí reagovat na netrpělivé klienty, ani sledovat, co dělají ostatní investoři. Sám k tomu říká: „Vždy jsem to měl jednodušší, protože firmu vlastním. Mohu tak hrát svou hru a to je mezi podobnými společnostmi nezvyklé.“
Buffettovu hru můžeme vnímat jako sledování neměnících se cílů v neustále se měnícím prostředí. Je mu 84 let a nikdy se nevzdal principů, které se naučil od Benjamina Grahama: Akcie jsou vlastnické podíly ve firmách, nejde o pouhé papíry, nebo elektronické záznamy. Jejich cena je často tažena změnou nákladů na trzích a ne změnou fundamentu. Investice dávají smysl pouze v případě, že hodnota převyšuje cenu a rozdíl mezi nimi musí být dostatečně vysoký, aby investice byla relativně bezpečná.
Buffett také nikdy nezměnil názor na tři klíčové oblasti: Hotovost, emoce a informace. Na rozdíl od dalších investorů, kteří během býčího trhu neradi drží hotovost, Buffett ji má rád. Jak napsal v dopise akcionářům Berkshire z roku 2010: „Hotovost umožňuje ofenzivní tahy v době, kdy ostatní bojují o přežití.“ Buffett také není bez emocí, ty ale u něj fungují inverzně. Drží se zpět, když ostatní propadnou hamižnosti a naopak využívá hamižnost, když ostatní propadnou strachu.
Howard Marks zná Buffetta už mnoho let a říká, že jednou z nejtěžších věcí je sledovat ostatní, jak vydělávají. Buffett s tím ale problém nemá, pokud se domnívá, že příležitosti na trhu nespadají do jeho sféry zájmu. Marks také tvrdí, že Buffett je schopen poznat, které informace jsou klíčové a ignorovat vše ostatní. Stejně tak si je velice dobře vědom toho, jaké jsou jeho silné stránky, těch se drží a nepouští se do toho, čemu nerozumí.
Popsaných principů se Buffett drží od samého počátku, ale dnes k jejich využití používá jiné prostředky. V padesátých a šedesátých letech se držel tří hlavních strategií. První nazýval „obecně podhodnocené cenné papíry“. Šlo zejména o akcie ve společnostech, ve kterých nedržel majoritní podíl. Druhá se týkala firem, ve kterých tento podíl měl. A třetí se zaměřovala na příležitosti k arbitráži, tedy k využití cenových rozdílů vznikajících například při fúzích a akvizicích. Mezi lety 1957–1968 dosáhl průměrné návratnosti 25,3 %, index S&P 500 dosahoval průměrné návratnosti 10,5 %.
Buffett se ale postupem času začal orientovat na větší firmy, jejichž akcie bylo možno koupit za dobré ceny. Příkladem je , Stores či . K tomu přidává obchody na neveřejném trhu. Během finanční krize byl také schopen s využitím pověsti a pozice jeho společnosti na trhu uzavřít výhodné obchody s akciemi Group a .
Sám Buffett o své práci říká, že jde o nejlépe placené zaměstnání na světě – pokud se vezme v úvahu, kolik zábavy si při ní užije. Investoři, kteří se ho snaží kopírovat, pak často pro stromy nevidí les. Hlavní je totiž objevit, jaké jsou vaše silné stránky, čemu rozumíte a čemu ne. U toho pak nesmí platit žádné kompromisy. Pak už stačí jen se neustále učit a pak znovu a znovu používat své vlastní principy. Velkého smyslu naopak nemá neustálé sledování toho, do jakých akcií Buffett investoval a neustálé opakování každé poučky, kterou kdy pronesl.
Zdroj: WSJ, MoneyBeat