Zatímco v roce 2011 ještě představa Řecka opouštějícího eurozónu možná evropské představitele děsila k smrti, dnes, po měsících únavných vyjednávání již převládá spíše netrpělivost a frustrace. Nejen německá kancléřka Merkelová, ale i další evropští představitelé jsou čím dál více otevření možnosti Grexitu. Evropa již nechce poslouchat, co má Řecko na srdci. Řecký premiér Tsipras ve svých vyjádřeních působí čím dál více odtržený od reality trochu jako irácký ministr pro informace, který v roce 2003 ujistil západní novináře, že Saddám Hussein rozmetá americká vojska na cucky.
Řečtí vyjednavači bez kravaty
Řeckého premiéra Alexise Tsiprase poznáte v hloučku politiků v Bruselu snadno, nenosí totiž kravatu. Právě absence vázanky kolem krku odlišuje nejen řeckého premiéra ale i jeho spolustraníky z krajně levicové Syrizy od ostatních politiků. Nejedná se však o otázku pohodlí, či zálibu ve stylu oblékání „casual“. Jedná se o prohlášení. Tsipras si kravatu neuváže, dokud se řecké dluhové problémy nevyřeší. Bez kravaty se tak Tsipras prochází již nějakou dobu a možná si ji již ani nikdy neuváže. Tsipras, který byl již v sedmnácti letech na střední škole aktivistou a členem spolku řecké komunistické mládeže se stal stavebním inženýrem a velmi rychle stoupal po pomyslném žebříčku mladých řeckých aktivistů vzhůru. V pouhých 32 letech kandidoval na starostu Atén. Navzdory prohře získal 11 procent hlasů a stal se tváří krajně levicové strany.
Ekonomický kolaps Řecka jen zvýšil podporu Tsiprase a dopomohl mu ke skutečnému kariérnímu průlomu, jeho Syriza získala v lednových volbách 36 procent hlasů a on se stal premiérem. V prvním povolebním projevu Tsipras směrem k řeckému národu prohlásil: „Jste příkladem historie, která se mění, váš mandát bezpochyby ruší destrukci a úsporná opatření záchranných programů.“ Levicové vlády se vyznačují utrácením ve velkém, to ale nechce Syrize trojice věřitelů vládě dopřát. Výsledků levicové vlády se tedy Řecko nedočkalo, naopak hned po volbách začalo nekonečné vyjednávání o podmínkách záchranného programu.
Druhý z dvojice hlavních tváří řeckých vyjednávání, ministr financí Varufakis, si zase drží image zlobivého kluka a zároveň akademika, který se rád ukazuje na motorce a směrem k diplomatům vrtí prstem. Řeckem jsou však již unaveni nejen Němci, ale i Španělé, Irové nebo Portugalci, ze kterých se místo spojenců stali hlavní kritici Řecka. Koneckonců právě tyto země se s úspornými opatřeními vypořádaly a nevidí důvod, proč by tak nemělo učinit také Řecko. I v Paříži se demonstrovalo za řecké „ne“. Atén mají dost dokonce i Bulhaři, kteří jsou dle vyjádření svého prezidenta mnohem chudší než Řekové, ale i přesto zavedli nutné reformy. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble vyjádřil již v roce 2012 myšlenku, že někteří lidé se domnívají, že nechat Řecko shořet by zjednodušilo budování silnější Evropy s daleko důvěryhodnějším firewallem.
Referendum o záchranném programu tu již jednou málem bylo
Idea referenda o návrzích věřitelů není v Řecku přitom vůbec žádnou novinkou. Již v roce 2011 tehdejší premiér George Papandreou vyhlásil referendum o úsporných opatřeních, po kterých prahli mezinárodní věřitelé. Ostatní evropští představitelé na něj však tlačili, aby znění referenda změnil na hlasování ve smyslu „ano“ nebo „ne“ o členství v eurozóně a sázeli tak na jasnou kladnou odpověď Řeků. Místo toho tehdejší premiér referendum zrušil a odstoupil z funkce.
V neděli už doopravdy, dálniční mýtné se platit nebude
Tentokrát se však zdá, že na velmi narychlo zorganizované referendum o návrzích věřitelů skutečně dojde. V neděli bude Řecko rozhodovat v referendu, které si skoro ani nemůže dovolit. Nedělní hlasování není pouze hrozbou pro setrvání Řecka v eurozóně, náklady na uspořádání takového všelidového hlasování nejsou obzvláště v situaci, v jaké se Řecko momentálně nachází, vůbec zanedbatelné. Řecká vláda tvrdí, že narychlo svolané hlasování téměř prázdnou státní kasu přijde na zhruba 20 milionů eur, opoziční zákonodárci však tvrdí, že by se náklady referenda mohly na základě studie ministerstva financí z roku 2011 vyšplhat až na 120 milionů eur. Že si v dnešní době, kdy si obyvatelé mohou vybrat z bankomatu pouze 60 eur denně, někteří nemohou ani dovolit cestu do místa volební registrace, kterým často bývá místo narození, je věc jiná. I na toto však levicové ministerstvo pro vnitřní záležitosti myslelo a v den konání referenda tak budou pozastaveny platby mýtného na dálnicích a výrazně sníženy ceny vnitrostátních vlakových i autobusových jízdenek a letenek. Ministerstvo dokonce naléhá na benzínky, aby přijímaly kreditní karty.
Detaily referenda
V Řecku se nekonalo referendum od roku 1974, kdy 69 procent obyvatel hlasovalo proti návratu bývalého krále po pádu vojenské diktatury. Od přistoupení na podmínky záchranného programu v roce 2010 se v Řecku konaly již troje parlamentní volby. Rozesílání volebních lístků začalo teprve ve středu. Pro legitimitu hlasování je zapotřebí 40procentní účast. Na voliče, kteří se k volebním urnám dostaví, potom čeká těžké rozhodnutí, zda říci „ano“ nebo „ne“ na podmínky záchranného programu, který již vypršel. Navíc lidé budou rozhodovat o dokumentu, který byl nepříliš zdařile přeložen do řečtiny z velmi technického a nedokončeného originálu anglického návrhu. Nedělní hlasování končí v 19 hodin a předběžné výsledky by mohly být známy již několik hodin poté.
První chyba? Nechat Řecko vstoupit do eurozóny
Samozřejmě, že první a zřejmou chybou EU ohledně Řecka bylo samotné vpuštění Atén do měnové unie v roce 2001. Německo tehdy věřilo, že přijetím Řecka si rozšíří trh pro export. Spletlo se však v očekávání, že Řecko bude motivováno a inspirováno spravit svou vratkou ekonomiku.
V tuto chvíli je jasné, že takový Grexit by nebyl nic příjemného, podřídit se řecké nesmiřitelnosti s ekonomickými reformami se pro eurozónu však nyní jeví jako daleko větší hrozba než potenciální dopady Grexitu. Řecko již odřízla Evropská centrální banka od navyšování stropu nouzového financování a brzy může přijít o přístup k dalším úvěrovým kanálům. V každém případě pokud se eurozóna zbaví svého nejméně spolehlivého člena, zbývajících 18 zemí by si mohlo vybudovat lepší vzájemnou důvěru a semknout se dohromady v ještě těsnější budoucí spolupráci. Řecko tak momentálně stojí v centru vlastního dramatu a jeho spojenci se chystají říci sbohem.
Zdroj: BBG, BI