Držitel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman si všímá analýzy Stevena M. Rosenthala z Tax Policy Center zaměřené na dopady Trumpova návrhu daňových reforem. Krugman píše, že i jemu unikla jedna podstatná věc, na kterou Rosenthal upozornil: „Trumpův daňový plán je obrovským finančním dárkem zahraničním investorům. Mimo jiné to bude znamenat, že sníží bohatství Američanů. To by mělo úplně změnit diskusi na téma daňových reforem alespoň mezi ekonomy.“
Proč by mělo dojít k onomu finančnímu daru zahraničním investorům? Trumpův plán by znamenal obrovské snížení daňové zátěže korporátního sektoru, odhaduje se, že během následujících deseti let by snížení daní dosáhlo asi 2 bilionů dolarů. „Americká vláda by nás ráda přesvědčila, že se to projeví na růstu mezd, ale to v kratším období není pravděpodobné. Je naopak téměř jisté, že toto snížení daní se projeví na hodnotě akcií. Jenže na rozdíl od předchozích daňových reforem nyní žijeme v době, kdy jsou investiční portfolia geograficky značně diverzifikována. To znamená, že asi 35 % amerických akcií drží zahraniční investoři. Z oněch 2 bilionů dolarů tedy půjde přibližně 700 miliard dolarů do zahraničí,“ píše Krugman.
Republikánská strana odhalila detaily dlouho očekávané daňové reformy v úterý. Plán počítá s redukcí počtu sazeb zdanění příjmů, zvýšení odpočtů na děti a zachování populárních programů důchodového spoření. Prezident Trump je ochoten návrh ve stávající podobě podpořit, řekl jeho hlavní ekonomický poradce Gary Cohn. Reforma konkrétně počítá se snížením korporátní daně na 20 % a zavedením nových sazeb určujících míru zdanění příjmů (12, 25, 35 a 39,6 procent). Zvýší také odpočet na dítě z 1 000 dolarů na 1 600 USD. Zachová také populární způsob spoření na důchod 401(k), podle kterého mohou poplatníci převést určitou část příjmu do spořícího plánu přímo, bez předešlého zdanění. Aktuální maximální částka je 18 500 USD. Plán naopak snížil maximální odečet hypotečního dluh z nákupu nového domu a to na 500 tisíc dolarů z 1 mil. USD.
Americká vláda může dost těžko tvrdit, že se stará o globální bohatství, protože jádrem její politiky je „Amerika na prvním místě“, pokračuje Krugman: Nejde tedy o žádný detail, ale naprosto podstatnou věc. Celý pohled by se změnil pouze v případě, že by daňové změny v USA vyvolaly obrovský příliv zahraničního kapitálu. V každém jiném případě Američané kvůli daňové reformě v průměru zchudnou. A to ještě nebereme v úvahu to, že snížení daní nejvíce prospěje bohatým a bude muset být financováno například odejmutím zdravotní péče těm nejchudším. Daňová reforma amerického prezidenta by se tak podle Krugmana měla spíše jmenovat „zahraniční pomoc ve výši 700 miliard dolarů“.
Ekonom také poukazuje na to, že Spojené státy nejsou ani zdaleka zemí s nejvyšším daňovým zatížením na světě, jak opakovaně tvrdí Donald Trump. Zřejmé je to z následujícího obrázku, který porovnává země OECD podle poměru daní k produktu. Ve Spojených státech dosahuje tento poměr 26,4 %, zatímco průměr zemí OECD leží nad 34 % (Česká republika se pohybuje mírně pod tímto průměrem):

Krugman je také skeptický k tvrzení, že daňové reformy oživí ekonomický růst. Podobné teorie jsou podle něj tou nejzarytější zombie americké ekonomické politiky, která přežívá i přesto, že ji historie zas a znovu zabíjí. Zřejmé je to podle ekonoma z následujících období:
Když snížil daně Reagan, došlo k oživení, ovšem ekonomika se před ním nacházela v recesi a za oživení může spíše Paul Volcker a politika Fedu než daňové změny. Bill Clinton daně zvýšil, ale nenaplnila se varování před destrukcí ekonomiky, naopak přišel boom (který ale také nebyl Clintonovou zásluhou). Bush daně snížil, ale dostavilo se jen mírné oživení a nakonec prudký propad. Obama zvýšil daně v roce 2013, ale k žádnému propadu očekávanému pravicí opět nedošlo. Podle Krugmana je z toho všeho navíc zřejmé, že nelze čekat ani to, že snížení daní z hlediska vládního rozpočtu zaplatí samo sebe tím, že silnější růst povede k vyššímu výběru daní.
Zdroj: Blog