Již nějakou dobu se ve světě investic hovoří o silném nástupu takzvaného pasivního investování. Jde například o nákup fondu, který má aktiva odpovídající struktuře akciového indexu a nesnaží se o nějaké aktivní vyhledávání podhodnocených titulů. Jeho hlavní výhoda je v nízkých nákladech a diverzifikaci, nesnaží se ale také nabízet návratnost převyšující návratnost trhu.
Pokud by dál pokračoval „pasivní“ trend, mělo by to nakonec znamenat žně pro aktivní investory, protože na trhu by se mělo objevovat stále více akcií s cenou úplně mimo fundamentální hodnotu. Což zase bude obratem zvyšovat atraktivitu aktivity a v ideálním případě tak dostředným procesem dospějeme k pasivně-aktivní rovnováze. Jenže ani to vlastně nemusí být ani zdaleka situace ideální, protože stále může významně chybět to, čemu můžeme říkat superaktivita.
Vezměme si dva příběhy, o kterých nyní píše CNBC. Příběh první: Ben Axler, který stojí v čele společnosti Spruce Point Capital, tvrdí, že akcie společnosti Church & Dwight jsou extrémně nadhodnocené. Spruce Point je aktivistickou firmou, která se zaměřuje na krátké pozice – půjčuje si akcie korporací, které považuje za předražené, ty následně prodává v očekávání, že jejich cena oslabí. Poté akcii koupí zpět, cenový rozdíl pak v ideálním případě pokryje náklady půjčky akcií a ještě hodně zbude.
Church & Dwight má prý problémy kvůli akvizicím a managementu. Axler na CNBC mimo jiné uvedl, že z 19 analytiků pokrývajících tento titul pouze čtyři doporučují kupovat, ale i tak se akcie obchoduje nad průměrnou cílovou cenou. Nevím, zda je zrovna tohle pádný argument, ale podle investora tak může titul ztratit až 50 % své hodnoty, či přesněji řečeno ceny (hodnotu podle této teze už dávno ztratil). Church & Dwight na to vše reagovala s tím, že tyto informace obsahují zavádějící a mylná prohlášení a jde pouze o pokus stlačit cenu akcií dolů a vydělat na tom.
Příběh druhý: Akcie „prudce posilují poté, co aktivní, či aktivistický hedge fond Elliott Management získal ve firmě podíl v hodnotě 3,2 miliardy dolarů“. Psala to také CNBC s tím, že Paul Singer, který stojí v čele fondu, zaslal do telekomunikační společnosti dopis, ve kterém informuje vedení, jak by podle něj mělo zvýšit hodnotu firmy. Prý by to šlo tak, že akcie by se mohla obchodovat za 60 dolarů, namísto současných 36 dolarů.
Investor mimo jiné kritizuje akvizice s tím, že většina firem se dnes již nesnaží budovat konglomeráty a tento postup vedl u k výraznému zaostávání ceny akcie za porovnatelnými tituly. Tato poznámka s konglomeráty je podle mne namístě – před časem jsem tu v této souvislosti rozebíral ságu jménem . Singerovi se nelíbí zejména akvizice Time Warner.
Z výše uvedeného je již zřejmé, co myslím oním superaktivním investováním. Ono se obecně předpokládá, že by mělo stačit, pokud investoři danou akcii houfně nakupují, či prodávají. Pohyb ceny akcie by měl být jasným signálem pro management, že dělá věci dobře, či špatně. Jenže praxe se nám podle tohoto modelu nejednou odmítá chovat. Nejlépe patrné je to na extrémech typu Enron, či zmíněný . Několikrát jsem tu také v této souvislosti před delším časem psal o Tescu. A příkladů bychom našli mnohem více (čímž na druhou stranu ani vzdáleně nechci naznačovat, že každá firma kašle na zájmy akcionářů).
Pouhý pohyb ceny akcie je tedy jako vazba mezi vlastníky a managementem mnohdy příliš slabý. Měli bychom si proto velmi vážit podobných superaktivních investorů, kteří nejenže vyhledávají potenciálně podhodnocené tituly, ale také se aktivně starají o to, aby tento potenciál byl skutečně naplněn. U prodejů nakrátko (objevování nadhodnocených akcií a spekulací na pokles ceny) je diskuse trochu složitější. Je možné, že někdy je hlavní „investiční“ teze postavena na vyvolání negativního sentimentu.
Nicméně například studie „Short Sellers and Financial Misconduct“ z roku 2017 (Jonathan M. Karpoff, University of Washington - Michael G. Foster School of Business, Xiaoxia Lou, University of Delaware - Alfred Lerner College of Business and Economics) tvrdí následující: Růst prodejů nakrátko skutečně podle dat ukazuje na to, že daná společnost podvádí ve svých výkazech. Zvýšený objem krátkých pozic tak pomáhá cenové efektivitě a „snižuje cenovou inflaci, která vzniká kvůli podvodným informacím podávaným firmami“.
Chápu, že jsou období, kdy je možná lepší prodeje nakrátko plošně omezit (prudké propady trhu, krize). Nicméně celkově jsou podle mne na trhu superaktivní investoři obou druhů nedoceněni. A místo diskuse o tom, kde se usadí ona v úvodu zmíněná rovnováha mezi aktivním a pasivním investováním, bychom možná měli více přemýšlet o tom, zde nejdou podpořit investice superaktivní. Třeba by nakonec pomohly i s problémem TBTF, o kterém jsem psal minulý pátek.