Myslím, že se mýlíš. FX je psychologická záležitost. Na samotných obchodech oproti jiným trhům není nic výjimečného a pořád zde platí rovnice "něco za něco". Jak s tím ovšem naloží spekulant, je problém hodný psychiatra. Autor nám v článku ukazuje typický příklad toho, protč spekulanti více ztrácí, než vydělávají. Ty teoretické poučky totiž nikam nevedou a velmi rychle odstraňují spekulantovu pozornost od podstaty trhu. Babrají se v TA, což je okrádá o duševní síly. Babrají se v poučkách jako je ta dnešní o „risk-reward ratio“ atd... Ta omáčka teoretických ukazatelů jim nepřidá na klidu a navíc je láká k neuvěřitelně zbrklému otevírání pozic v domění, že následující průšvich má řešení. Nemá. Např. SL o kterém brokeři rádi poučují, je naprostá past na účet. Součet spreadů za pokyny se sčítá a ve výsledku je to strašná ztráta. SL totiž víc než často spekulanta vykopnou z trendu, čehož si usí být vědomi i brokeři. Ovšem nic jim nebrání, aby mátli hlavy začátečníkům. Ve výsledku jsou všichni nervózní, snaží se rychle zbavit ztrát, přestávají myslet racionálně a bojí se o účet... FX je totiž strašné lákadlo už jen tím, že poskytuje otevírat pozice každou vteřinu, což svede skoro každého. Vidiny zisku vždy vyhrávají. Kdo pak ztratí smysl pro improvizaci, trpělivost a racionální vedení své kapitálové přiměřenosti k riziku, ten se z bažiny nevyhrabe. Nejvíc mě štvou brokeři, že nikdy klienta neupozorní na fakt, že potenciální trend bývá nekonečný. Akcie se např. zastaví na nule, ale u měnového páru může jít donekonečna. Ti kdo se pak uředí k smrti, vědí o čem mluvím :-))
Jesse
