Vladimir Putin se musí cítit jako sám voják v poli. Ze západu je utlačován sankcemi spojeneckých sil Evropské unie a USA, na východě mu jediným významným a mocným partnerem, a to navíc v superiorní pozici vůči jeho zemi, zůstává Čína. I proto je logickou snahou ruského prezidenta najít pomocnou ruku u doposud mírně opomíjených asijských „přátel“.
V listopadu minulého roku Putin uzavřel první postsovětskou dohodou s Pákistánem, v jejímž rámci se země zavázaly k vojenské spolupráci. Následovala „nezištná“ pomoc při hledání havarovaného letadla v Indonésii, či nedávná návštěva Indie, kterou náměstek* ministra zahraničí Igor Morgulov označil jako „strategického partnera“ (mimochodem hlavním vojenským partnerem asijské země jsou Spojené státy, což dokládají další dohody v oblasti vojenské obrany, ale i komerční smlouvy týkající se nukleárního programu).
Putinovy kroky na východ se zdají být poměrně čitelné. Zatímco západní mocnosti bez konečného stažení vojsk a deklarace svrchovanosti ukrajinského území nehodlají o spolupráci s Ruskem, a tedy zrušení sankcí odsávajících zahraniční kapitál, ani slyšet, pro asijské ekonomiky představuje ukrajinská krize nezajímavou kapitolu v historii země takříkajíc „tam někde za horami“ (například indický premiér Narendra Modi samotnému Putinovu prozradil, že se západními sankcemi nesouhlasí). I proto jsou ochotny vést dialog na téma navázaní hlubší obchodní spolupráce. Pro Rusko je pak strategicky významným rozhodnutím snížit závislost na partnerství s Čínou (například v roce 2013 představovala země největšího obchodního partnera), která loni ještě ve vzájemném vztahu posílila dohodou na dodávky plynu v celkové hodnotě přes 500 mld. Kč. V zásadě se tak jedná se o politicko-obchodní diverzifikaci, která má ruskému hospodářství ulevit skrze užší spolupráci s uskupením ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie), pro nějž Rusko v roce 2013 představovalo až 14. největšího partnera.
Asijská mise
Jedním z kroků je rozšíření ruské působnosti na území Vietnamu, kde se kromě pomoci při výstavbě jaderných elektráren, Rusko angažuje také v ropných vrtech na pobřeží. Do země také proudí dodávky letadel a ponorek. Asijská mise pak úspěšně pokračuje v již zmiňované Indii, které Putin přislíbil dodávky ropy, zbraní a jaderných reaktorů. Zároveň Modi požádal Putina o pomoc při výstavbě továren a hlubší spolupráci v oblasti dodávek vojenských komponentů. Zásadní otázkou pak bude případná spolupráce s Japonskem. To se jakožto klíčový spojenec USA přidalo k sankcím namířeným proti Rusku, zároveň však vyslalo směrem k evropské mocnosti přívětivé signály. Minulý týden premiér Shinzo Abe v japonském parlamentu vyslovil přání, aby Putin letos navštívil zemi a vedl jednání v otázkách prohloubení ekonomických vazeb a řešení teritoriálních otázek (jedná se o nároky na ostrovy na severu, které nejsou od druhé světové války oficiálně dořešeny). Podle ruského ministra zahraničí už byly zahájeny diskuze o detailech návštěvy.
Putinova orientace na východ tak nabírá obrátek. Snaha snížit svou „vazalskou“ závislost na silné čínské ekonomice a hledání náhrady za ztracené evropské obchodní partnery je jednou z příležitostí, jak se vypořádat s prudkým propadem cen ropy (dramatický vliv na státní rozpočet, který Rusko hodlá „sanovat“ osekáním vládních výdajů například v oblasti zdravotnictví) a hospodářskou recesí (odhadována v letošním roce až na 5 %). Prudká inflace (15 % v lednu), která společně s odlivem zahraničního kapitálu decimuje rubl, tlačí do kouta ruské domácnosti, jejichž spotřeba by v letošním roce mohla klesnout nejvíce za poslední dvě dekády. Projevit by se tak měl ministerstvem financí odhadovaný až devítiprocentní pokles reálných mezd. Případné utlumení inflace (tedy ochrana reálných mezd) skrze restrikci měnové politiky pak bude vykoupena podvázáním hospodářského růstu, když dojde k poklesu investiční aktivity. Je tedy vcelku patrné, že se domácí ekonomika nachází ve stavu nevyhnutelné Sofiiny volby, kdy záchranou určité jednotky hospodářství utrpí některá jiná.
I proto je asijská mise nadějí, jak ze všech stran atakované ruské hospodářství alespoň částečně ochránit. Zvýšení produktu skrze čisté exporty, diverzifikace obchodních partnerů, a také případná podpora rublu spojená s vyšší zahraniční poptávkou – to vše představuje jen výčet možných pozitiv. Navázaní hlubší kooperace s rozvíjejícími se ekonomikami navíc může do budoucna vyřešit jeden z významných problémů ruského hospodářství, tedy dramatickou závislost na ropném vývozu. Výstavby elektráren, vojenská spolupráce, či dodávky komponentů v těžařském průmyslu mohou zemi zajistit vývoz produktů s vyšší přidanou hodnotou a cíleně započít tolikrát odkládaný proces směrem (alespoň částečně) od čistě ropného vývozu. Zatím se jedná o plány s nejistým výsledkem. Nicméně jde o evidentní kroky prezidenta Putina, který hodlá hospodářskou hru své země s pomocí nových asijských „přátel“ dovést do vítězného konce…
Zdroje: Bloomberg
* v textu bylo doplněno, že se jedná o náměstka, nikoliv ministra, jak původní verze chybně uváděla