Řada čtenářů a investorů si zřejmě bude pamatovat, že po finanční krizi roku 2008 přišlo dlouhé období, kdy byl každý problém ve světové ekonomice vnímán velmi citlivě a nejednou byl považován za rozbušku další krize. Před rokem 2008 byla situace do značné míry opačná – trhy, ekonomové a analytici se až na pár výjimek domnívali, že se nemůže stát nic vážnějšího a nad problémy se mávalo rukou.
Uvedené naznačuje, že vnímavost k rizikům se pohybuje v cyklech stejně, jako vše ostatní. To znamená, že po období, kdy se nám zdá, že se nemůže stát nic zlého, přichází období, kdy podle nás vše směřuje ke kolapsu. Pak se tohoto pohledu zase nasytíme a začneme přestřelovat do růžových brýlí. Kde bychom se v tomto cyklu nacházeli nyní?
V některých ze svých předchozích příspěvcích jsem psal, že trhy si podle mne už řadu týdnů hodně selektivně vybírají ty nejlepší scénáře dalšího vývoje a týká se to zejména politiky nové americké vlády. Což je s ohledem na neřízenou střelu, která stojí v jejím čele, jev pozoruhodný. A jednou možná bude předmětem mnoha studií a snad i knih. Přestřelení do velmi zrelaxovaného přístupu je ale zřejmé i v Evropě a nejen ve vztahu k americké administrativě a její politice.
Evropský relax...
Následující graf ukazuje vývoj indexu volatility německého akciového trhu. Obecně platí, že čím větší je nejistota na trhu a obavy investorů, tím vyšších hodnot index dosahuje a naopak. Během roku 2015 i 2016 došlo k několika prudkým vzestupům strachu a volatility. Rok 2015 byl přitom z hlediska návratnosti pro investory do DAXu hodně problematický, v roce 2016 už ale německé akcie znatelně posílily. Jinak řečeno, obavy investorů už se minulý rok nepotvrzovaly, ze zpětného pohledu (!) byly zbytečné:
Nyní by se podle tohoto indexu volatility zdálo, že Německo, respektive celá Evropy vpluly do velmi klidných vod. Pohled na kalendář příštích týdnů a měsíců spolu s aktuálním vývojem je ale z trochu jiné planety:
Na konec dubna je naplánováno první kolo francouzských prezidentských voleb, do nichž kandiduje i dáma, která mimo jiné požaduje odchod Francie z eurozóny a EU. Je téměř jisté, že volby nevyhraje. Stejně „jistá“ ale byla i volební prohra nového amerického prezidenta, či setrvání Velké Británie v EU. Brexit by pak byl ohledně dopadů na celý kontinent a možná i světovou ekonomiku ve srovnání s Frexitem (či přesněji řečeno oběma Frexity) piknikem. Mimo jiné by totiž Frexit vyvolal konverzi francouzských eurových dluhopisů do franků, což by pravděpodobně vyvolalo dříve tolik diskutované periferní dominové efekty.
K tomu přidejme tradiční politický chaos v Itálii, problémy tamních bank a v neposlední řadě se nám o pozornost opět hlásí Řecko. V takové situaci se pak i to, že Německo tlačí ECB do utažené monetární politiky, zdá jako nevýznamný detail (představme si ale, že by podobný tlak byl v podobné části cyklu vyvíjen na Fed).
Tímto příspěvkem se určitě nechci přidat k řadě věrozvěstů zkázy. Naopak. Jsem přesvědčen, že vše nakonec skončí tím nejlepším způsobem. Ovšem to nemusí být způsob, který za nejlepší nyní považujeme my. A v Evropě, stejně jako v USA, se podle mne nyní trhy pohybují na rovině těch hodně dobrých scénářů a ignorují ty černější. Je to taková cesta nahoru, ovšem po velmi úzké stezce a vedle ní je propast. Snad budou mít pravdu – konec konců evropská ekonomika posiluje a celkový optimismus hodně živí i ukončení ziskové recese v USA – viz následující graf:
