Hlavní ekonom banky Natixis Patrick Artus se stejně jako mnozí další domnívá, že ECB příští rok skončí s kvantitativním uvolňováním a tudíž přestane nakupovat vládní obligace členských zemí eurozóny. Podle ekonoma pak bude z hlediska dalšího vývoje klíčové chování evropských bank.
Následující tabulka shrnuje celkový objem vydaných vládních obligací u jednotlivých členských zemí eurozóny a objem jejich obligací, které drží ECB:
Je zřejmé, že ECB hraje na trhu vládních obligací významnou roli a tudíž po ukončení jejích intervencí hrozí dvojí riziko. Za prvé může dojít k růstu výnosů bezrizikových obligací. A za druhé může dojít ke zvýšení rizikových spreadů na periferii měnové unie. Artus poukazuje na to, že kvantitativní uvolňování poskytovalo likviditu evropským bankám a dalším finančním subjektům právě tím, že ECB od nich kupovala vládní obligace. Pokud ale mají být eliminována zmíněná rizika, musí banky po ukončení kvantitativního uvolňování opět začít nakupovat vládní obligace.
Banky podle Natixisu na trhu nahradí ECB pouze v případě, že budou mít i nadále dostatek likvidity. To by po změně politiky ECB zajistily zejména dlouhodobé repo operace. Díky nim by mohlo po ukončení QE dojít k obratu v trendu zobrazeném v následujícím grafu. Ten ukazuje vývoj objemu vládních obligací (v poměru k HDP) držených v rozvahách evropských bank:
Pokud tedy ECB bude po ukončení kvantitativního uvolňování poskytovat bankám likviditu jinou formou, nemuselo by dojít ke zmíněnému růstu bezrizikových sazeb a rizikových prémií, který by mohl vyvolat tenze v evropském finančním systému a v ekonomice. Artus ale tvrdí, že ani takový scénář není ideální. Banky by se totiž při nákupech vládních dluhopisů pravděpodobně orientovaly zejména na obligace domácí. Tím by se zvýšila korelace mezi rizikem a vývojem v bankovním sektoru a v sektoru vládním.