Tento týden jsem začal vtipem o ekonomech a v podobném duchu jej zakončím: Strojní inženýr, chemik a ekonom cestují lodí, která ztroskotá, a oni spolu skončí na pustém ostrově. Vlny také vyplaví velkou dřevěnou bednu, a když naše trojice odklopí její víko, zjistí, že je plná konzerv. Zaradují se, ale radost je začne opouštět ve chvíli, kdy si uvědomí, že nemají, čím konzervu otevřít. Inženýr se záhy rozeběhne po pláži a začne hledat nějaký ostrý kámen. Chemik přemýšlí nad tím, jestli by nešlo rozdělat oheň s tím, že kdyby konzervu uvedli do varu, možná by víčko tlakem povolilo. Ekonom se zamyšleně dívá na bednu plnou konzerv a po chvíli tiše pronese: Předpokládejme, že bychom měli otvírák...
I já tu často používám jednu zkratku, která je ale ve skutečnosti někdy zavádějící: V souvislosti s nízkými sazbami hovořím o uvolněné monetární politice a se sazbami vyššími o politice utažené. Proč by to mělo být zavádějící? Vezměme si následující příklad: Jedeme skútrem a máme za cíl konstantní rychlost. V polabské nížině je to jednoduché ale směrem na jih musíme naší plynovou „politiku“ změnit. Pokud totiž na vysočině jedeme do kopce, musíme pro udržení konstantní rychlosti plyn přidat. Pokud jedeme z kopce, musíme jej zase mnohem ubrat.
Nyní si představme, že z roviny začneme stoupat do kopce, nechceme zpomalit, tak přidáme plyn. Ale ne dost na to, abychom přece jen o něco nezpomalili. Je to obdoba toho, když něco začne ekonomiku brzdit a centrální banka začne „šlapat na plyn“. Relativně k „rovince“ svou politiku bezesporu uvolnila. Relativně k danému prostředí je ale posouzení toho, zda je politika skutečně uvolněná, či ne, trochu složitější.
Již řadu let se hovoří o takzvané neutrální výši sazeb, o sazbách přirozených a podobně. V principu jde výši sazeb, při kterých by ekonomika byla v dané situaci v plné zaměstnanosti a inflace by byla stabilní. Pokud tedy například lidé v ekonomice najednou začnou více spořit (třeba kvůli obavám z budoucnosti), je pravděpodobné, že tyto sazby (které nelze přímo pozorovat) klesly – na dosažení plné zaměstnanosti při stabilní inflaci musí být neutrální sazby nižší.
Dejme tomu, že tyto sazby klesly podle našich odhadů z 3 % na 1 %. Dejme také tomu, že centrální banka dříve dlouho držela své sazby na 3 % (trefila se tedy mistrně do onoho neutrálu). A pak kvůli popsané změně snížila sazby na 1,5 %. Z hlediska toho, na co jsme byli zvyklí, jsou nyní sazby nízko a politika je uvolněná (přidali jsme plyn). Pokud ale jsou neutrální sazby skutečně na 1 %, tak je politika stále utažená. Ne tak moc, jako kdyby sazby zůstaly na 3 %, či klesly jen na 2 %. Ale stále utažená. Chceme jet do kopce stále stejnou rychlostí, ale plynu jsme nepřidali dost.
Jde jen o teoretické klábosení? Ne. A ano. Například Danske Bank v jedné ze svých posledních analýz tvrdí, že globální monetární politika se bude dál uvolňovat. Podle banky by totiž mělo dojít k tomu, že pokud získáme vakcínu, či opadne intenzita pandemie, neutrální sazby se po jejich „pandemickém“ poklesu začnou opět zvedat. Tento pokles byl v podstatě dán tím, co jsem psal výše – větším sklonem k preventivním úsporám. Pokud by pandemie polevila a lidé začali opět více utrácet, neutrální sazby půjdou nahoru. Na to, aby se monetární politika uvolňovala, pak stačí jen to, aby jí centrální banky držely tam, kde je nyní. Je to opak toho, kdyby centrální banka držela sazby konstantní a neutrální sazby klesly - pak by došlo k utažení monetární politiky bez toho, aby jí centrální banky nějak změnila.
Co s tím vším má co dělat onen úvod? Hodně. V současné době jsou všechny ekonomické úvahy naplněné velmi nejistými předpoklady snad více, než kdy jindy. Vezměme si jen předchozí odstavec: Pokud bude vakcína, pokud poleví pandemie, pokud neutrální sazby předtím vzrostly, pokud pak klesnou, pokud centrální banky budou držet nastavený směr... Nic lepšího ale nemáme. Snad jen popřemýšlet o tom, zda nám tyto úvahy (včetně těch mých) neberou čas na to, abychom radši hledali kámen na otevření konzervy.