Nikdy bych se nenadál, že ve svých investičních postřezích budu někdy psát o másle. A je to tu. Vývoj na tomto trhu je totiž ze zřejmých důvodů tak zajímavý, že snad tato úvaha nebude marněním času. A dobereme se i k tomu, že je skutečně „investiční“.
Začněme hned od podlahy pohledem na následující čtyři grafy. Až do poloviny minulého roku se na trhu s máslem nic výjimečného nedělo, pak se ale začala zvedat cena globální, německá, polská i naše. Do roku 2017 jsme tak vstupovali se znatelně vyššími cenami a po krátké stagnaci přišla dokonce druhá máslová rally. A pokud není naše máslo méně kvalitní než v Německu, či Polsku (a má podobný podíl tuku), nedá se hovořit o tom, že by se u nás nafukovala nějaké lokální bublina, spíše naopak:
Zdroj: Global Dairy Trade, CLAL
Vysvětlit tento vývoj jedním jediným faktorem téměř jistě nejde. Spíše se jich podobně jako při nedávných hurikánech v Karibiku, či řadě jiných podobných jevů sešlo více. A dohromady vytvořily pověstnou dokonalou bouři. V jejím jádru zde bezesporu stojí starý dobrý tanec mezi nabídkou a poptávkou. Na straně globální poptávky bývá zmiňován jak vývoj v rozvíjejících se zemích (zase ta Čína), ale i v zemích vyspělých. Zde by se mohl mimo jiné projevovat opětovný posun k tradičním tukům a odklon od margarínů a podobných produktů (začne zdražovat i sádlo?).
Na Financial Times tento trend demonstrovali pomocí vývoje spotřeby másla na hlavu v USA. Pokud je to vypovídající pro všechny vyspělé ekonomiky, jde o znatelný strukturální posun, který jen tak nezmizí. To samé pravděpodobně platí o rostoucích příjmech v rozvíjejících se ekonomikách a kupní síle schopné nakupovat dřívější luxus ve formě másla. „Pomohla“ by snad jen čínská dluhová krize, ale takovou pomoc bychom si určitě přát neměli.
S rostoucí poptávkou se nám střetává klesající nabídka, respektive nabídka nedostatečně rychle rostoucí. Z dalšího obrázku je vidět, že v roce 2014 produkce mléka u pěti největších globálních výrobců prudce rostla, ovšem následující dva roky přišlo znatelné ochlazení. Zde je patrný určitý cyklus a z tohoto pohledu by tak naděje na odeznění máslové krize mohly být větší:
Podobně jako na ropném trhu je vedle samotného vývoje poptávky a nabídky pro aktuální ceny důležitý i stav zásob. Nevím sice, jak se vyvíjí zásoby u našich domácích producentů a prodejců, kteří možná spekulují na další růst cen. S informacemi na globální úrovni nám ale mohou opět pomoci Financial Times. V roce 2016 dosáhly zásoby rekordně vysokých úrovní (i přesto začala cena v polovině tohoto roku růst – viz výše). Pak už přišel pokles zásob, ale o nějakých mimořádně nízkých úrovních se hovořit ani zdaleka nedá. Je ovšem trochu otázkou, jak to interpretovat. Vysoké zásoby by měly být faktorem tlačícím na pokles ceny. Jenže ony mohou být vysoké proto, že firmy čekali na cenový růst.
Ono čekání na cenový růst a neochota prodávat za předchozí ceny nás dovádí k dalšímu důležitému bodu: Podle informací od „insiderů“ byla výroba másla dlouhodobě prodělečná. Ať již tedy bylo katalyzátorem současného cenového růstu cokoliv, docházelo díky němu k zvednutí cen na úrovně, které posouvají výrobu másla do ziskových úrovní.
Nevím, kde přesně onen „break even bod“ je a jaký je odpovídající zisk v tomto segmentu trhu (museli bychom vědět, kolik kapitálu na sebe tato činnost váže a nasadit na něj odpovídající požadovanou návratnost). Jak jsem uvedl výše, minimálně nabídka se zde pohybuje v cyklech, ale i tak je s ohledem na předchozí prodělečnost výroby másla málo pravděpodobné, že se vše vrátí do standardu předchozích let. Snad pouze v případě, že by kapacity přestřelily na druhou stranu.
V Norsku si prošli svou lokální máslovou krizí už v roce 2011. Na vánoce tam prý mezi kuchařkami vládla panika, protože máslo prostě nebylo. Na internetu se dražilo v aukcích za nevídané ceny a pašeráci se jej snažili dostat do země ilegálním způsobem (cla byla velmi vysoká). Příčiny přitom byly podobné – problémy na straně nabídky (včetně dopadů špatného počasí a státního monopolu v odvětví ) kombinované se strukturálním posunem na straně poptávky. Současná bouře je ale globálního charakteru a tudíž bude mít pravděpodobně pevnější kořeny.
Máslo tak bude asi ještě nějakou dobu pomáhat centrálním bankám, které se stále trochu obávají deflačních tlaků (i když je to méně preferovaná pomoc z nabídkové strany). A někteří šéfové prodejních řetězců nás budou přesvědčovat, že k růstu cen (a svých zisků) nepřispívají, protože na máslu stále drží 10 % marže. Jako kdyby 10 % z 3000 eur za tunu másla bylo to samé, co 10 % z 5000 eur za tunu másla. „Investiční“ je pak tato úvaha ze dvou hledisek: Možná pomůže těm, kteří přemýšlí o nákupu mrazáků a naskladnění tučného zlata. A poslouží jako základ pro pohled na některé firmy z oboru, které se obchodují na akciových trzích.