Ten skandál začal v polovině ledna ve Velké Británii. Krajně trapný skandál, který otřásá médii v západní Evropě a drží jejich čtenáře ustarané, nevěřící a někdy se i dávící. Poddaní Jejího Veličenstva, nevědomky a po pěknou dobu, jedli koňské maso v mylné představě, že je to hovězí. Největší supermarkety v zemi pod vedením Tesca přiznaly, že prodávaly mražená a hotová jídla obsahující koňské maso, dodávaná švédským potravinářským koncernem Findus. Brzy poté se skandál rozšířil do kontinentální Evropy. Do současné doby bylo implikováno asi sedmnáct evropských zemí. Vyšetřování jatek, dodavatelů masa a zpracovatelů potravin pokračuje. V polovině února oznámili francouzští úředníci, že masozpracovatelská společnost v jihozápadní Francii záměrně prodala tuny koňského masa jako hovězí klientským potravinářským firmám ve třinácti zemích. Další producenti a dodavatelé byli již také označeni.
Vyšetřovatelé rovněž prokázali, že mražené koňské maso bylo zakoupeno kyperskými tradery, kteří subkontrahovali dodávku dalším obchodníkům v Nizozemí, kteří zase koupili maso na jatkách v Rumunsku. Dodavatelský řetězec sestávající ze zpracovatelských závodů v Holandsku registrovaných na Kypru a kupujících maso v Rumunsku, aby jej prodaly ve Francii, která obratem prodá švédské firmě dodávající do Velké Británie je určitě nežádoucí. Proč by naše jídlo mělo procházet tolika kanály, kde si každý zprostředkovatel ukousne svůj zisk, než se dostane na náš stůl, a proč bychom měli věřit, že je to stále ještě jídlo?
Přítomnost koňského masa je skoro uklidňující ve srovnání s jinými hrůznými historkami o výrobě masa. Co je ale zneklidňující, není ani tolik fakt, že tolik lidí bylo ošáleno (přestože rozsah tohoto podvodu zneklidňující je), ale fakt, že jídlo se stalo průmyslovým produktem s komplexním dodavatelským řetězcem. Je vyráběno ve velkovýrobě a distribuováno na obrovské území (trh EU má více než 500 miliónů spotřebitelů) a někdy má jen málo společného s názvem, pod kterým se prodává. Tento poslední fenomén jistě není nový, za 1. a 2. světové války lidé nahrazovali kávu cikorkou a máslo margarínem a vůbec jedli spoustu dalších nepěkně chutnajících náhražek. Ale proč se kvalita potravin tak zhoršuje v naší době nadbytku, kdy se police supermarketů prohýbají pod hromadami potravin?
Smutný fakt je, že trh vychází vstříc nenasytné poptávce po levném jídle. Dobré jídlo stojí více než špatné a my nejsme ochotni zaplatit navíc, někdy protože nemůžeme a někdy protože nechceme.
Neinzerované a nechtěné maso ve výrobcích prodávaných jako hovězí by nás sotva mělo překvapit, pokud se rozhodneme si koupit tucet mražených hamburgerů za 1.50 L, tedy asi 45 Kč. To přece musí znamenat, že nás buď nezajímá, nebo si nemůžeme dovolit moc přemýšIet o tom, co obsahují. Když už mluvíme o mase, Češi jsou velkými fanoušky všeho uzeného, nasoleného a jinak konzervovaného. Zatímco jen pár míst v hlavním městě prodává opravdu dobré kusy masa z dobře chovaných zvířat, většinou bohužel importované, všude můžete koupit párky, špekáčky a salámy. Ale zkuste si přečíst obsah na obalu příště, až sáhnete v regálu supermarketu po špekáčcích v akci za 36 Kč/kg. Obsahují nejméně 20% vody a pak sójovou mouku, bramborový škrob, potravinářské barvivo, aby lépe vypadaly, zvýrazňovače chuti, aby lépe chutnaly, polyfosfáty E450 a E451, kyselinu askorbovou E300 a další konzervační prostředky a stabilizátory, které jim umožní vydržet nesmyslně dlouho, kypřící prostředky, živočišné tuky, oh, a také nějaké maso, pravděpodobně ne více než 30 %. Možná rovněž technickou sůl z Polska. Velmi pravděpodobně antibiotika (ale to se pravděpodobně na obalu nedočtete).
Dobře to mínící lidé na různých bio- a jiných webových stránkách v Evropě radí kupovat “lokální” a z “důvěryhodných zdrojů”, jako například “nakupujte u dobrého řezníka raději než v supermarketu”, protože supermarkety jsou jedněmi z padouchů v této pantomimě. Problém v České republice samozřejmě je, že tady doslova nejsou žádní řezníci. Přestože řeznictví je skoro na každém rohu, jsou to, spolu s pekařstvími, ty stejné obchody jako před nějakými 25 lety, v době reálného socialismu – pouzí distributoři generických výrobků připravených a naporcovaných někde jinde, ve výrobním závodě nebo jatkách průmyslové velikosti. Přátelský místní řezník se ve skutečnosti stává součástí folklóru i v západní Evropě. Podle UK National Federation of Meat and Food Traders se počet řezníků ve Velké Británii za posledních 20 let snížil z 30 000 na 6 000. Mnozí viní supermarkety z nekalé konkurence. Nebude dlouho trvat, a budeme ze stavu věcí vinit internet.
Ve střední Evropě, která po dobu padesáti let dělala, co mohla, aby se zbavila všech místních malých výrobců potravin a maloobchodníků, lidé o tomto fenoménu vůbec ani nediskutují. Supermarkety vlastněné mezinárodními společnostmi víceméně nahradily staré obchody s potravinami sovětského stylu a jejich cenová politika samozřejmě nedává nezávislým obchodníkům moc prostoru pro konkurenci. Také se zdá, že Češi jsou ještě více citliví na cenu potravin než jiní občané EU. Proto, a zde předjímám, že důkazy pro toto tvrzení jsou nepodložené, se zdá, že zahraniční supermarkety postupně omezily svůj sortiment a sestoupily výrazně dolů na žebříčku kvality, aby nyní prodávaly velké objemy velmi podřadného jídla. Podle Českého statistického úřadu utratí české domácnosti v průměru něco přes 19% svého příjmu za potraviny. Tento poměr kontinuálně klesá z 23% v roce 1999. V porovnání s tím Němci utratí něco více než 20% svého příjmu. Průměrný plat v České republice je nyní přes 24 500 Kč, tj. okolo 980 eur. Průměrný příjem v Německu je 3 650 eur. Jelikož české zemědělství není zrovna masivním beneficientem evropských zemědělských subvencí, není žádný důvod předpokládat, že potraviny zde jsou levnější než v okolních zemích. Je také nepravděpodobné, že by Češi jedli méně než jejich sousedé. Zbytek si již můžete dopočítat sami.
Je smutné, že levné potraviny jsou také potravinami o špatné kvalitě. Podle mnoha odborníků na výživu, lékařů, biologů a jiných vědců je kvalita potravin v obchodech vyspělých zemí otřesně nízká. Zprávy o různých zdravotních kalamitách jdou jedna za druhou. Všichni si jistě stále pamatují široce dokumentovanou epidemii bovinní spongiformní encefalopatie (BSE, lidově nemoci šílených krav), smrtelného neurodegenerativního onemocnění hovězího dobytka, které bylo poprvé zaznamenáno ve Velké Británii v roce 1986 a do současnosti si vyžádalo 210 lidských životů. Oficiální britské šetření původu BSE zjistilo, že nemoc byla způsobena tím, že krávy, normálně to býložravci, byly krmeny zbytky jiného, nakaženého, dobytka a ovcí, ve formě masokostní moučky.
V roce 2011 byl v Německu a v menším rozsahu v patnácti dalších zemích EU zaznamenán velký počet infekcí bakterií E-coli O104:H4, která nakazila 3 950 lidí, z nichž 53 zemřelo. Obzvláště agresivní kmen E-coli, který zapříčinil tuto epidemii, byl úplně nového, dříve neznámého druhu. Podle zjištění US Food and Drug Administration (FDA) je 80% antibiotik konzumovaných ve Spojených státech podáváno hospodářským zvířatům. Tato statistika je pravděpodobně velmi podobná pro Evropu. Neděje se tak proto, že tato zvířata potřebují léčbu, ale aby rychleji rostla. To ovšem jako vedlejší účinek vytváří nové kmeny superviróz a baktérií, které jsou odolné proti lékům a které ohrožují lidský život. Po 35 letech otálení nad touto otázkou v dubnu 2012 FDA vydala nařízení, které dává firmám potravinářského průmyslu tři roky k tomu, aby dobrovolně (!?) přestaly používat antibiotika k tomu, aby dosáhly rychlejšího váhového přírůstku hospodářských zvířat. Proč dobrovolně? Protože, nechala se FDA slyšet, by bylo “příliš nákladné snažit se prosadit zákaz”.
Tady je další problém. Průmyslově zpracované potraviny, které jíme každý den, jsou plné chemicky vyráběných konzervačních látek jako kyselina sorbová a benzoová, dusičnan sodný, různé siřičitany, antioxidanty jako BHA, BHT, TBHQ a mnohé další ošklivě znějící chemikálie. Přínos a bezpečnost mnoha umělých přísad do potravin, včetně konzervantů, je předmětem debaty mezi akademiky a regulátory v oboru potravinářství, toxikologie (!?) a biologie. Bylo zjištěno, že některé moderní syntetické konzervační prostředky mohou způsobit zdravotní problémy jako například astma. Jedna studie ukazuje, že děti se chovaly hyperaktivně po požití nápojů, které obsahovaly benzoan sodný a umělé potravinářské barvy. Použití velké části potravinářských přísad je víceméně neregulované a údaje a vzorky poskytované potravinářským průmyslem regulátorům jsou úmyslně tak neúplné, že pouze velmi málo výzkumu bezpečnosti mnoha obecně používaných přísad a průmyslně vyráběných potravin může být prováděno hodnověrně.
Zajímavá věc na poklesu kvality námi konzumovaných potravin je, že nastává ve stejnou dobu jako nově nalezená vášeň pro vaření. Pravda je, že nás baví mluvit a číst o jídle a máme nenasytný apetit se na vaření dívat v televizi, ať už vaří Jamie Oliver, vnadná Nigella Lawson nebo český Zdeněk Pohlreich. Ale vaříme přitom méně než jakákoliv předešlá generace. Jíme více v restauracích, ládujeme se fast food a především více a více průmyslově zpracovanými potravinami.
Ráda bych Vám na tomto místě dala nějaké doporučení, ale opravdu si nejsem jistá, co říci…