Íránská státní kasa přišla kvůli mezinárodním sankcím o téměř polovinu příjmů z vývozu ropy, prohlásil ministr ropného průmyslu Rostam Kasemí. Ačkoli ministr dosud dopady ropného embarga bagatelizoval, v dnešním vystoupení před parlamentní rozpočtovou komisí připustil, že příjmy z exportu černého zlata se za posledních devět měsíců ztenčily o 45 %, přičemž vyvezené objemy propadly o 40 %. Se zlepšením situace v dohledné době nepočítá.
Kasemí předtím uvedl, že od loňského března Írán do těžby ropy a plynu vložil víc než 25 mld. USD, avšak aby si udržel vliv v organizaci OPEC, musí do sektoru investovat dál. Kvůli ropnému embargu Evropské unie a Spojených států, s jehož pomocí se Západ snaží dotlačit Teherán k ústupkům ve věci jeho jaderného programu, se před Írán loni na pozici dvojky v ropném kartelu dostal sousední Irák. Ten momentálně těží přes 3 mil. barelů denně.
Íránští představitelé přiznávají, že sankční režim má na ropný sektor a ekonomiku jako celek velký dopad, avšak zastávají názor, že prodej menšího množství ropy je pro Írán výhodný. Podle Kasemího je třeba, aby se větší část surové produkce zpracovávala doma. Ministr také uvedl, že Írán by měl v následujících pěti letech do rozvoje ropného sektoru investovat 400 mld. USD, i když má kvůli embargu již teď potíže s prodejem vytěžené produkce.
Země v izolaci
Teherán od začátku července čelí ostrému ropnému embargu EU kvůli neústupnosti v otázce svého jaderného programu. Podle odhadů konzultantské společnosti Rhodium Group klesly příjmy Teheránu z vývozu ropy v červenci na 2,9 mld. USD, oproti téměř 10 mld. USD ve stejném měsíci minulého roku. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že v říjnu se íránský ropný export trochu vzpamatoval a dosáhl 1,2 mil. barelů denně. I tak se země v rámci kartelu OPEC z někdejší pozice druhého největšího těžaře propadla na páté místo. Navíc se podle všeho Íráncům kvůli potížím s odbytem a platbami nedaří ropu prodávat za tržní cenu. V prosinci měl export, jehož už netáhla asijská poptávka po zimním předzásobení, údajně opět klesnout.
Americký zákon o sankcích proti Íránu, který je doprovodným opatřením k všeobecnému embargu na íránskou ropnou produkci, stanoví, že finanční instituce vypořádávající ropné transakce s íránskou centrální bankou, které nezískají výjimku, mohou být odstřiženy od amerického finančního systému. Výjimku si na konci minulého roku zajistili všichni velcí odběratelé, včetně Číny, Indie a Turecka. Krom finančních sankcí platí postihy i pro vlastníky tankerů z řad zahraničních společností, které by převážely íránskou ropu. Pro přistižená plavidla by to znamenalo automatickou ztrátu pojištění. Lodě by tak nebyly zajištěny proti rizikům typu úniků paliva nebo kolize.
Odstřižení Íránu od mezinárodního finančního systému značně komplikuje jeho obchodní styky s vnějším světem a odrazuje zahraniční investory. EU v říjnu zavedla zákaz importu íránského plynu, embargo na obchod s ocelí a hliníkem a řadu dalších trestných opatření, cílících na celá odvětví ekonomiky. Podle Kasemího nicméně do ropného a plynárenského sektoru loni ze zahraničí přiteklo 20 mld. USD.
Íránská centrální banka podle ministra přesune část prostředků držených na zahraničních kontech do ropných projektů. Jelikož jsou ale tyto účty v drtivé většině zmražené, není jasné, jak toho banka hodlá docílit. Pod tlakem izolace se Teherán odhodlal k emisi dluhopisů. V rámci nejbližší plánované aukce dnes měla Iran Offshore Oil Company vydat čtyřleté obligace denominované v riálech s 20% výnosem za celé období splatnosti. Povolení k velkým emisím dluhopisů dostala i vybraná ministerstva. Investoři specializující se na vysoce rizikový dluh tvrdí, že hradba sankcí od aukcí spolehlivě odradí jakékoli zahraniční hráče. Výnos desetiletého řeckého dluhopisu se pohybuje kolem 11,2 %.
Rozšíření amerických sankcí
Spojené státy se od začátku roku přidaly k EU a přijaly další sadu zákazů a omezení namířených proti celé íránské ekonomice. Zákon o nových sankcích, který by měl začít platit během půl roku, postihne společnosti udržující obchodní styky s íránskými firmami ve vybraných průmyslových sektorech. Dále by měl Íránu znesnadnit nákup hliníku, oceli, uhlí a dalších surovin používaných ve stavebnictví a automobilovém průmyslu. Zároveň by Teheránu měly být ztíženy možnosti prodávat ropu barterovým způsobem (surovina za surovinu či zboží). Sankce postihnou i státní mediální agentury.
Zákon, který ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu prošel za silné podpory republikánů i demokratů, již podepsal prezident Barack Obama. Bílý dům měl k legislativě výhrady z obavy z možného dopadu sankcí na americké spojence. Tlaku výjimečně sjednoceného Kongresu, který nepřestává hledat způsoby vyvinutí tlaku na Teherán, však musel ustoupit.
Významným zákazníkem íránských těžařů zůstává Turecko, které v říjnu dováželo 75 tisíc barelů denně. To je o dost víc než například 50 tisíc barelů denně z července. Po Rusku a Iráku je Írán pro Turecko třetím nejdůležitějším dodavatelem černého zlata. Jelikož byl Teherán loni v březnu vyloučen z mezinárodního systému elektronického bankovnictví SWIFT, platí mu Turci za ropu zlatem skutečným. V dubnu činila hodnota exportu tureckého zlata do Íránu 1,2 mld. USD, což představuje meziroční nárůst o 440 %.
Ankara zřejmě není v barterovém obchodu s Teheránem jediná. Na letišti v Istanbulu byl v neděli zadržen Airbus A-300, vlastněný soukromou tureckou společností, na jehož palubě celníci našli 1,5 tuny zlata bez potřebné dokumentace. Hodnota nákladu, který směřoval do Teheránu, činí podle tržních cen kolem 80 mil. USD. Letoun údajně vzlétl z neznámé africké země, spekuluje se o Ghaně.
Turecko se pro Írán stalo hlavním zdrojem importů z třetích zemí. Turecký export potravin, surovin a spotřebního zboží do Íránu v první polovině loňského roku vzrostl o víc než 100 %. Mezitím íránskou ekonomiku drtí pád hodnoty riálu (o téměř 50 %), pokles spotřebních výdajů a rostoucí nezaměstnanost. Výroba automobilů se propadla o 40 %. Obzvlášť těžce byly postiženy dovozy léků a zdravotnických pomůcek. Náklady základní péče vzrostly na dvojnásobek. Potraviny jsou nicméně stále běžně dostupné, i když i ty zdražily. Stát udržuje kontrolu nad cenami základních surovin typu chleba či oleje.
(Zdroje: Reuters, The Washington Post, Shana, Today´s Zaman)