Obsah
Investiční slovník

Akademie
1. Co je investice

Investice je, když se vzdáte současné spotřeby za účelem nejisté budoucí spotřeby. Jiná definice zní, že investice je jakákoliv činnost, při které obětujete přesně stanovené množství peněz dnes za očekávaný ale nejistý tok peněžních prostředků kdykoliv v budoucnosti (nebo k přesnému datu v budoucnosti). Samozřejmě, že předpokládáte, že uvedený budoucí příjem bude vyšší než současná hodnota vašich peněz.

Ve finančním světě se investicí rozumí koupě finančního aktiva (například akcie, dluhopisu, podílového listu, atd.) se záměrem vydělat další peníze – buď formou pravidelně vyplácené odměny z daného aktiva (př. dividendy v případě akcie, kupónu v případě kuponového dluhopisu, atd.) anebo po určitém časovém období následným prodejem aktiva za vyšší cenu.

Jeden z nejslavnějších a nejznámějších investorů současnosti – Warren Buffett – definuje ve věci přístupu k investicím dva základní charakterové typy: investory a spekulanty. Pro mnoho lidí jde chybně o jeden a ten samý termín, ve skutečnosti se však jedná o dvě velmi odlišné skupiny účastníků kapitálových trhů.

Investor je osoba, jejímž zájmem je z pohledu času mnohem delší držení nakoupeného investičního nástroje. I proto věnuje mnohem větší čas analýze vhodných investičních příležitostí, jejich zkoumání a vzájemnému porovnávání. Předmětem jeho bádání jsou zejména tzv. fundamentální údaje o dané společnosti (tržby, výnosy, náklady, zadlužení…), kterých využívá ke stanovení určité „férové“ hodnoty společnosti. Pokud je tato hodnota, přepočtená na jednu akcii, výrazně pod současnou tržní hodnotou dané akcie na burze, jde nejspíše o zajímavou investici. Pokud navíc daná společnost vyplácí dodatečný výnos ve formě dividend, jde o dvojnásob zajímavou investici.

Spekulant je naopak někdo, kdo je z pohledu doby držení investice zaměřen mnohem krátkodoběji. Nezajímají jej fundamentální údaje o dané společnosti, jeho investiční názory a rozhodnutí jsou nejčastěji založeny na technické analýze – studiu předchozího chování ceny akcie a zobchodovaných objemů. Rozhodnutí, zda daný investiční instrument nakoupí či prodá je závislé zejména na vyhodnocení právě vztahu cenového vývoje a zobchodovaných objemů, společně se studiem „grafických formací“ vývoje ceny daného aktiva. Z definice tak jde o mnohem krátkodobější přístup k investování, i když nelze jednoznačně tvrdit, že je horší nebo lepší, než přístup „investora“. Je prostě jiný…

Současný vývoj na trzích, spojený zejména s pokračujícícm propojováním akcových a derivátových burz, však vede ke vzniku dalších kategorií, které výše uvedené v mnoha ohledech modifikují. Jednou z hlavních kategorií jsou tzv. day-traders, denní obchodníci. Jde o fyzické, ale i právnické osoby, které na trh vstupují s horizontem držení investice maximálně jeden den. Jejich zájem je využít a profitovat z mezidenních změn cen, ať už pravidelně se opakujících (např. v okamžiku otevření trhu, těsně před závěrem či v polovině obchodní seance) anebo nepravidelných, závislých například na reakci trhů po zveřejnění důležité sady makroekonomických dat. V principu jde však o jedince, kteří na konci obchodního dne nechtějí můt vůči trhu žádnou pozici bez ohledu na to, zda jejich den skončil výdělkem či prodělkem.

Extrémně agresivní variantou denních obchodníků jsou tzv. high-frequency traders, vysoko-frekvenční obchodníci. To už nejsou jedinci, ale velmi dobře organizovaní a hlavně technicky zabezpečení institucionální investoři. Princip jejich obchodování je založen na extrémně rychlých obchodních algoritmech, doplněných neuvěřitelně výkonnými počítači. Díky všemu tomu, v kombinaci s okamžitým přístupem na trhy, dokáží tito obchodníci profitovat z miniaturních diskrepancí v cenách jednotlivých aktiv. Jejich význam v poslední době roste, v nedávné době je jejich aktivitě připisován i tzv. „flash-crash“, který se na burzách ve Spojených státech udál 6. května tohoto roku.