Obsah
Investiční slovník

Akademie
4. Do čeho investovat

Velká většina investorů - fyzických osob má v současnosti poměrně širokou paletu možností, kam uložit své volné finanční prostředky. Paradoxně právě takto široká nabídka však může u některých investorů vzbuzovat obavy, a proto je nanejvýš vhodné na úvod této „akademie“ představit hlavní skupiny investičních instrumentů.

Všechny níže uvedené skupiny investičních instrumentů samozřejmě podléhají ještě dalšímu dělení, nic to však nemění na jejich hlavních charakteristikách. Z pohledu investora - jednotlivce je nejjednodušší přístup na trhy akciové, v těsném závěsu pak na trhy indexových akcií ETF.

Kapitálové trhy

Akcie

Akcie obvykle představují základní investiční instrument, s nímž se potenciální investor může setkat. Akcie je cenný papír, jehož držení dává jeho majiteli právo na část zisku společnosti formou vyplácené dividendy (pokud se tak vedení společnosti rozhodne, druhou variantou je zisk zadržet a reinvestovat). Dividendy vyplácejí firmy většinou jednou do roka, v USA se obvykle dividendy vyplácejí čtvrtletně. Investoři jsou o výši dividendy a datu výplaty včas informováni prostřednictvím internetu nebo médií a jejich hodnota se udává ve výši na jednu akcii. Současně může investor získat dodatečný výnos ve formě tzv. kapitálového zhodnocení – tj. pozitivního rozdílu mezi nákupní a tržní cenou držené akcie. V neposlední řadě s sebou vlastnictví akcie nese právo majitele účastnit se řádné či mimořádné valné hromady dané společnosti.

Aktuální cena akcie odráží celkové hospodaření a očekávaný vývoj dané firmy a závisí především na reakci samotných investorů na vydané tiskové prohlášení a firemní zprávy, ohlášení výsledků hospodaření, snížení nebo zvýšení investičních doporučení atd. V neposlední řadě ovlivňuje ceny akcií aktuální sentiment na světových burzách, který se odvíjí především od aktuální makroekonomické situace a jejího výhledu.

Typy

Akcie se historicky objevovaly ve dvou formách – listinné nebo dematerializované. Listinné akcie jsou archaismem a v současnosti se až na několik vyjímek téměř nevyskytují. Změna jejich majitele se prováděla buďto prostým předáním, nebo tzv. rubopisem – na rub akcie se fyzicky napsaly údaje o novém majiteli. Jejich nevýhodou byla možnost padělání, ztráty či fyzického zničení např. při požáru. Nemluvě o těžkostech při „výměně“ větších balíků akcií. V současnosti již standardní formou jsou akcie dematerializované. Ve své podstatě jde o pouhé záznamy v počítači např. centrálního vypořádacího centra dané země, či v centru globálním (např. Clearstream). Výhoda takovéto formy spočívá zejména v jednoduchosti převodu, rychlosti transakcí a zejména nižší nákladovosti celého procesu.

Z pohledu převoditelnosti mohou akcie nabývat dvou hlavních forem – na majitele a na doručitele. Práva a požitky z akcie na majitele náleží tomu, kdo je uveden v seznamu akcionářů. Naopak v případě akcie na doručitele stačí, aby akcionář danou akcii „předložil“ a budou se na něj vztahovat všechna práva jako na jakéhokoliv jiného akcionáře.

Rizika

Při obchodování s akciemi vzniká několik potenciálních rizik pro investora:

  • Tržní riziko
    - jedná se o riziko ztráty ze změny tržních cen. Tomuto riziku jsou vystaveny obecně všechny cenné papíry.
  • Měnové riziko
    - podléhají mu všechny akcie, se kterými se obchoduje na zahraničních trzích v cizí měně. Při poklesu cizí měny vůči měně domácí mohou investoři utrpět ztrátu i při neměnné tržní hodnotě akcie.
  • Inflační riziko
    - spočívá v trvalém znehodnocení peněz, kterému v různé míře podléhá každá měna.
  • Likvidní riziko
    - riziko, při kterém hrozí, že titul nebude dost likvidní, tzn. že nebude možné hned nebo v dohledné době převést cenné papíry zpět na peněžní prostředky.

Primárním místem, kde se akcie obchodují, jsou akciové burzy. Ještě relativně nedávno bylo možno najít burzy typu tzv. „open-outcry“, kde se obchodníci na otevřeném parketu překřikovali. To je – s vyjímkou komoditních burz – již hudba minulosti a velká většina burz přešla na plně elektronické platformy. Obchodování na akciových burzách nyní probíhá téměř non-stop. Když končí trhy v Evropě, je v plném proudu obchodování na americkém kontinentu. A když se končí tam, štafetu přebírá Asie.

Dluhopisy

Dluhopisy jsou ve své podstatě „dlužním úpisem“, který lze obchodovat na veřejném trhu. Koupě dluhopisu tedy znamená, že kupující půjčuje vydavateli (emitentovi) dluhopisu určitou částku za podmínek daných při vydání dluhopisu. Fakticky jde o formu závazku, v němž dlužník slibuje splatit věřiteli k předem stanovenému datu vypůjčenou částku, společně s výnosem ve formě jednoho či více kuponových plateb. Kuponové výnosy jsou splatné v ročních nebo půlročních intervalech od data vydání dluhopisu. Dluhopisy se vydávají se splatností i několik desítek let (u nás zatím do 50 let).

Každý dluhopis tak musí mít explicitně řečeno: a) kdo je emitentem (dlužníkem), b) kolik je nominální dlužná částka, c) kolik je resp. jak bude stanovena výše výnosu (úroku) a d) kdy bude dlužná částka zaplacena. Nejde však o zcela vyčerpávající seznam, veřejně obchodovatelné dluhopisy nesou navíc mnoho dalších údajů, kromě jiného například mezinárodní identifikační číslo ISIN ad.

Typy

Stejně jako v případě akcií mohou být dluhopisy listinné nebo dematerializované a stejně jako v případě akcií je nejčastější forma druhá. Dále rozlišujeme dluhopisy státní (kde dlužníkem je stát), korporátní (dlužníkem je firma) či dluhopisy nadnárodních institucí (dlužníkem je například EBRD). Z pohledu kalkulace výnosu mohou dluhopisy být kuponové a bezkuponové. První skupina má v okamžiku vydání takového dluhopisu jasně řečeno, kolik je resp. jakým způsobem bude stanoven výnos ve formě pravidelně vypláceného kuponu (např. 3% p.a. nebo 6-měsíční LIBOR + 2%). Bezkuponové dluhopisy jsou tzv. dluhopisy diskontované a jejich výnos je realizován ve formě nižší nákupní ceny než je cena nominální. Investor tak dluhopisy „de facto“ kupuje levněji, než je jejich budoucí odkupní cena a jeho výnos proto není ve formě pravidelného kuponu, ale ve formě „slevy“ na nákupní ceně. Kupón, tj. výnos z dluhopisu, může být buďto pevně stanoven v okamžiku emise dluhopisu (dluhopis s fixním kuponem), nebo je stanoven mechanismus určení jeho výše na pravidelné bázi (např. jednou za půl roku na období příštích šesti měsíců ve výši sazby 6M LIBOR + např. 2%). Takovýto instrument se nazývá dluhopis s plovoucím kuponem a míra výnosu z takovéhoto dluhopisu je tedy „plovoucí“. kuponové (výnos je stanoven formou pevného nebo periodicky refixovaného kuponu) anebo bezkuponové (výnos je ve formě diskontu prodejní resp. tržní ceny a ceny splatnosti).

Vzhledem k tomu, že minimální obchodovatelná množství dluhopisů (tzv. loty) jsou u dluhopisů obvykle mnohem vyšší než u akcií, individuální investor se s tímto instrumentem nejčastěji setká ve formě dluhopisového podílového fondu.

Další velmi důležitou charakteristikou dluhopisů je fakt, že mají předem stanovenou splatnost. Pokud totiž odhlédneme od všech ostatních detailů, dluhopis je ve své podstatě formalizovaná smlouva o půjčce. I proto má každý dluhopis explicitně stanoveno, k jakému datu bude tato „půjčka“ splacena. Krátkodobé dluhopisy se splatností do jednoho roku jsou obvykle nazývány „pokladniční poukázky“. Jejich prostřednictvím si stát resp. vláda pokrývá krátkodobý nesoulad mezi výběrem daní a mandatorními platbami. Střednědobé dluhopisy jsou obvykle splatné v období 1 roku až 3-5 let a dluhopisy dlouhodobé přesahují co do splatnosti období 5 let.

Emitentem dluhopisu může být s trochou nadsázky kdokoliv. Primárně nicméně rozlišujeme dvě hlavní skupiny emitentů – státy a vlády (pak jde o tzv. státní dluhopisy) a firmy (dluhopisy korporátní). Státní dluhopisy obvykle investorovi přináší nižší výnos vzhledem k faktu, že státy jsou považovány za relativně nejbezpečnější dlužníky a tzv. „prémie za riziko“ je u takovéhoto instrumentu mnohem nižší. Naopak korporátní dluhopisy jsou mnohem rizikovější a proto musí případného investora odměnit mnohem vyšším výnosem. Extrémem jsou v tomto ohledu tzv. „junk bonds“ – dluhopisy emitentů s velmi vysokým rizikem (např. malé nebo nové firmy), které také nesou extrémně vysoké výnosy. Cenou za tento vysoce nadprůměrný výnos je pak riziko úpadku dlužníka a nesplacení jistiny dluhopisu jako takové.

Poslední oblastí, která nepochybně stojí za zmínku a která ze strany investorů přináší mnoho otázek je rozdíl mezi pojmy kupón a výnos do splatnosti. Zatímco kupón je nominálně stanovená částka výnosu z investované (resp. zapůjčené) částky, výnos je kumulativní suma všech budoucích výnosů až do splatnosti. Výše kupónu sama o sobě tedy pro stanovení výhodnosti nebo nevýhodnosti nákupu daného dluhopisu nestačí, je třeba znát také údaj o výnosu do splatnosti a porovnat jej s ostatními dluhopisy podobného typu, splatnosti a rizikovosti. Jenom tak jsme schopni říci, zda je daný dluhopis v porovnání s ostatními podobnými instrumenty levný či drahý a zda se nám vyplatí do něj investovat. Celou problematiku bychom mohli ještě zamotat tím, že výnos do splatnosti v % může být vyšší než kupon za předpokladu, že tržní cena dluhopisu je výrazně pod nominální hodnotou, ale to je na delší povídání.

Podílové fondy

Podílové fondy jsou hlavním instrumentem segmentu tzv. „kolektivního investování“. Jde o cenný papír, který dokládá podíl investora na finančních prostředcích, shromážděných od něho a jiných podílníků, za účelem investování v rámci předem stanovené strategie. I proto existují fondy akciové, fondy dluhopisové, fondy peněžního trhu či fondy komoditní. Z pohledu regionální diverzifikace existují fondy celosvětové, fondy zaměřené na konkrétní kontinent a v mnoha ohledech i fondy koncentrované na jednu velmi malou oblast. Výnos z takovéhoto investičního instrumentu investor realizuje prostřednictvím růstu ceny podílového listu, která reflektuje růst hodnoty portfolia řízeného profesionální správci aktiv.

Každý fond má svého portfolio-manažera, který dohlíží na portfolio fondu a uskutečňuje jednotlivé investice v souladu se statutem fondu. Podílové listy nejsou na rozdíl od akcií nabízené na burzách, jejich nákup a zpětný odkup probíhá přes fondem stanovené distribuční partnery. Těmi jsou velmi často banky nebo sítě nezávislých finančních poradců. Důvodem pro takovýto distribuční mechanismus je zejména snaha předejít pokusům o praní špinavých peněz formou krátkodobých investic do fondů.

Ocenění portfolia fondu probíhá obvykle jednou denně a proto i podílové listy mají jenom cenu za den. Fakt, že nejsou veřejně obchodovatelné do určité míry omezuje jejich likviditu, na druhou stranu se z definice jedná o instrumenty vhodné spíše pro dlouhodobější investory.



Možnosti investice pro pokročilé

Indexové akcie (ETF)

Je tomu jen několik let, co na trh vstoupila do té doby relativně revoluční inovace – veřejně obchodovatelné akcie fondů, tzv. exchange-traded funds (ETF). Ve své podstatě jde o pasivně spravované fondy, které své akcie (podíly) nabízí investorům ke koupi na akciových burzách. Co je myšleno slovíčkem „pasivně spravované“? Zejména to, že tyto ETF na rozdíl od klasických podílových fondů nesledují aktivní strategii nadvažování a podvažování investic proti benchmarku, právě naopak – snaží se replikovat předem stanovený index tak přesně, jak to jenom jde. Pro individuálního investora tento koncept představuje jednu výhodu a jednu nevýhodu. Výhodou je situace, kdy uvedené schéma výrazně minimalizuje riziko chybného investičního rozhodnutí portfolio-manažera. Na straně druhé je pravda, že se investor nákupem ETF ochuzuje o (potenciální) nadvýnos, který mu naopak šikovný správce majektu může přinést. Nespornou výhodou ETF je také jejich likvidita – lze je obchodovat ve standardních obchodních hodinách dané burzy v zásadě bez omezení. Další hlavní výhoda spočívá v jejich transparentnosti – investor při nákupu hned ví, co si kupuje a na jakou veličinu (index, koš indexů…) je jeho instrument navázán.

Opatrnost se při výběru vhodných ETF doporučuje zejména z pohledu kreditního rizika (ETF jsou emitované soukromými společnostmi, platí zejména u pákových ETF).

Certifikáty

Investiční certifikáty jsou moderní strukturované produkty. Představují alternativu v investování do akcí či dluhopisů a jsou s nimi spojena stejná rizika. Z právního hlediska certifikáty představují tzv. dlužní úpisy – to znamená, že emitent může dočasně disponovat s peněžními prostředky investora.

Základ certifikátů tvoří podkladové aktivum, kterým mohou být jednotlivé akcie, akciové indexy, akciové koše (tzv. baskets), dluhopisové indexy, měny či komodity. To znamená, že cena certifikátu vždy závisí na ceně tohoto podkladového aktiva. Záleží však na typu certifikátu jakou měrou se změna ceny podkladového aktiva promítne do ceny certifikátu. Pokud je certifikát emitován na akcie, držitel nedisponuje akcionářskými právy; některé certifikáty představují právo na výplatu dividendy.

Obchodování probíhá na burze nebo přímo s emitentem. Nejznámějšími emitenty jsou renomované německé a rakouské banky (např. Deutsche Bank, Commerzbank, Sal Oppenheim, Raiffeisenbank). Na stuttgartské derivátové burze EUWAX je v současné době nabízených přes 35.000 různých certifikátů. Certifikáty mají většinou několikaletou splatnost a v poslední době jsou emitovány tzv. open-end certifikáty, které mají platnost neomezenou.

Typy certifikátů:

  • Indexové
  • Bonusové
  • Diskontové
  • Garantované
  • Outperformance

Investování do certifikátů má celou řadu výhod:

  • Transparentnost
    - investor ví do čeho investuje (zná přesnou strukturu podkladového aktiva) a jak se stanoví hodnota certifikátu. Cenu je vždy možné ověřit u obchodníka nebo přímo u emitenta v reálném čase
  • Likvidita
    - emitenti se zavazují průběžně stanovovat nákupní a prodejní ceny a tím zaručují funkčnost trhu
  • Univerzálnost
    - s certifikáty je možné profitovat na rostoucím, klesajícím a také na stagnujícím trhu
  • Přizpůsobivost
    - ceny certifikátů se zpravidla pohybují v rozmezí 10 – 100 EUR, minimální obchodovatelné množstvo je většinou 1 kus, co oslovuje také menší investory
  • Příznivé náklady
    - u většiny certifikátů platíte jenom poplatek za nákup a prodej, obchodování Vás tak vyjde levněji než investování do jednotlivých akcií nebo fondů
  • Daňová optimalizace
    - na certifikáty se také vztahuje tzv. 6 měsíční daňový test, to znamená, že po uplynutí této doby nepodléhají zisky zdanění

Ovšem jako s každou jinou investicí, investice do certifikátů skýtá určitá rizika:

  • Úvěrové riziko
    - představuje riziko, že se emitent dostane do platební neschopnosti a nebude schopný dostát svým závazkům. V takovém případě investorovi hrozí ztráta i celého investovaného kapitálu
  • Tržní riziko
    - stejně jako u akcií, fondů atd. se jedná o riziko ztráty ze změn tržních cen, jakož i změn hodnot finančních instrumentů
  • Měnové riziko
    - tomuto riziku podléhá každý certifikát emitovaný v cizí měně; riziko poklesu měny investice proti měně domácí
  • Inflační riziko
    - spočívá v trvalém znehodnocení peněz, kterému v různé míře podléhá každá investice

Bližší informace o certifikátech můžete nalézt v příručce Investiční certifikáty od autorů Ing. Davida Rozumka (Komise pro cenné papíry) a Ing. Martina Svobody (Zertificate Journal) či na stránkách www.Zertifikatejournal.cz

Warranty

Warranty patří mezi finanční deriváty (opční kontrakty) - odvozené cenné papíry. Představují právo nakoupit (call warrant) nebo prodat (put warrant), přesně určené množství podkladového aktiva (akcie, akciový index, měna, komodita) za předem stanovenou realizační cenu a v pevně stanovené datum. Zajímavou vlastností warrantů je tzv. pákový efekt, díky kterému stačí investovat mnohem nižší částku než při přímé investici. Cena warrantu se odvíjí od ceny podkladového aktiva. Pákový efekt přitom zabezpečí, že malá procentní změna v kurzu podkladového aktiva způsobí velkou změnu v hodnotě warrantu. To platí pro zisky ale také i pro ztráty!

Mezi výhody warrantů patří:

  • Nízká cena
    - ceny warrantů se pohybují většinou v řádech centů nebo jednotek EUR, díky tomu se warranty stávají instrumentem dostupným také pro menší investory a privátní klientelu
  • Široké spektrum podkladových aktiv
    - warranty mohou být emitovány na nejrůznější druhy podkladových aktiv. Investoři tak mohou participovat na vývoji hodnoty akcií (domácích i zahraničních), akciových indexů, zahraničních měn nebo komodit
  • Rozsáhlá nabídka
    - na stuttgartské derivátové burze EUWAX je v současné době v nabídce přes 45 000 různých warrantů, investor si tak může u konkrétního titulu svolit různé realizační ceny nebo splatnosti warrantu
  • Pákový efekt
    - malá procentuální změna hodnoty podkladového aktiva může způsobovat významný pohyb ceny warrantu, páka je dosažena bez nutnosti čerpání dodatečných zdrojů pro obchodování (margin trading).

S warranty jsou ovšem spojená i vyšší rizika oproti výše zmiňovaným druhům investic, proto je uvádíme v sekci pro pokročilé. Mezi rizika, kterým je majitel warrantu vystaven, patří:

  • Riziko pákového efektu
    - páka u warrantů způsobuje větší zisky ale také větší ztráty v porovnání s přímou investicí do podkladového aktiva. Obecně platí, že čím je páka vyšší, tým je investice do warrantu riskantnější
  • Riziko úplné ztráty
    - warrant se stáva bezcenný, pokud promeškáte datum uplatnění warrantu nebo hodnota podkladového aktiva klesne pod realizační cenu warrantu
  • Riziko změny volatility a ceny
    - hodnota warrantu je ovlivňována také jeho životností nebo volatilitou podkladového aktiva. To způsobuje, že časová hodnota warrantu se mění denně a jeho kurz může klesat i když se hodnota podkladového aktiva nemění. Čím blíže je termín splatnosti warrantu, tím je jeho časová hodnota nižší, až je v den splatnosti nulová. Vysoká časová hodnota může znamenat vyšší kurzové riziko.
  • Kurzové riziko
    - kurz warrantu se odvíjí od ceny podkladového aktiva a tento vývoj může vést někdy až ke ztrátě investovaného kapitálu
  • Likvidní riziko
    - warranty jsou emitovány většinou v malých množstvích, to může způsobit velké výkyvy kurzů nebo problémy při úplném provedení objednávky

Pákové certifikáty

Pákové certifikáty (někdy také označované jako knockout nebo turbo certifikáty) mají svou podstatu založenu na principu obchodování na úvěr (margin). Emitent certifikátu financuje určitou část hodnoty podkladového aktiva, zbytek hodnoty financuje investor a tato částka je zároveň i cenou certifikátu. V důsledku toho vzniká finanční páka, která znásobuje zisky ale také ztráty. Stěžejním parametrem pro určení hodnoty certifikátu je tzv. realizační cena.

Druhým důležitým atributem při těchto investičních instrumentech je tzv. knockout hranice. Pokud při long certifikátu (investor vsází na růst) klesne hodnota podkladového aktiva na tuto hranici, životnost certifikátu je ukončena a investorovi je vyplacena zbytková hodnota (pokud to konstrukce certifikátu dovoluje). U short certifikátu (investor vsází na pokles) je naopak knockout hranice postavena opačně a stejná situace nastane pokud podkladové aktivum vzroste na tuto hodnotu.

Realizační cena není v čase konstantní (u pákových certifikátů s neomezenou časovou splatností). Je zvyšována o denní úroky, které emitent účtuje investorovi z části, kterou financuje. Proto kdyby cena podkladového aktiva v čase byla konstantní, certifikát by ztrácel na hodnotě, protože cena certifikátu = (cena podkladového aktiva - realizační cena)/poměr odběru. Knockout hranice je vzdálena od realizační ceny o emitentem určené % a i tato úroveň se postupně zvyšuje (u long pákových certifikátů u put certifikátů snižuje). Páku lze snadno spočítat. Stanoví se jako poměr hodnoty podkladového aktiva k ceně certifikátu.

Výhodou pákových certifikátů je zejména:

  • Transparentnost
    - díky jednoduché struktuře může investor snadno spočítat cenu pákového certifikátu v závislosti na odhadu budoucí ceny podkladového aktiva
  • Široké spektrum podkladových aktiv
    - kterými můžou být akcie, akciové indexy, zahraniční měny či komodity
  • Nulová časová hodnota
    - pákový certifikát ji nemá (narozdíl od warrantů), na jeho cenu tak působí jedině samotná hodnota podkladového aktiva

Pákové certifikáty ovšem skýtají i specifická rizika. Je to zejména:

  • Riziko pákového efektu
    - páka způsobuje větší zisky ale také větší ztráty v porovnání s přímou investicí do podkladového aktiva
  • Knockout hranice
    - při dosažení této hranice životnost pákového certifikátu končí a emitent vyplatí investorovi zůstatkovou hodnotu

Benefity i případná rizika pákového certifikátu mohou být ukázány na následujícím příkladu. Pákový certifikát má jako podkladové aktivum akcie, kterých hodnota je 110 EUR. Emitent z této hodnoty financuje 100 EUR (realizační cena), zbytek hradí investor, tudíž cena certifikátu vychází na 10 EUR. Páku spočteme jako podíl hodnoty akcií a ceny certifikátu, v našem případě se rovná 110 / 10 = 11. Vzdálenost knockout hranice od realizační ceny si emitent stanovil na 5 %, vychází teda na hladině 105 EUR. Následující tabulka ukazuje vývoj ceny certifikátu v závislosti na ceně podkladového aktiva :

Hodnota akcie Zisk / ztráta akcie (%) Cena zcertifikátu Zisk / ztráta certifikátu (%)
114 EUR 3,64 % 14 EUR 40,00 %
112 EUR 1,82 % 12 EUR 20,00 %
110 EUR 0,00 % 10 EUR 0,00 %
108 EUR - 1,82 % 8 EUR - 20,00 %
106 EUR - 3,64 % 6 EUR - 40,00 %

Pokud by hodnota akcie klesla na 105 EUR, což je knockout hranice, emitent ukončí platnost certifikátu a investorovi vyplatí zbytkovou hodnotu.

Futures

Pod pojmem futures se rozumí standardizované finanční deriváty, které představují smlouvu mezi dvěma stranami, ve které má kupující povinnost koupit podkladové aktivum v den splatnosti za odpovídající cenu a prodávající povinnost prodat dané podkladové aktivum za stejných podmínek. Většinou však dochází místo dodání samotného podkladového aktiva k peněžnímu vyrovnání.

Futures můžou být kontrakty na dodávku akciových indexů a akcií, měn, dluhopisů, úrokových sazeb, energií (ropa, zemní plyn), kovů (zlato, stříbro), zrnin (kukuřice, pšenice) či jiných komodit (cukr, dřevo, kakao, bavlna). Je možné s nimi spekulovat na vzestup či pokles, a závisí to od toho, zda investor vystupuje jako kupující nebo prodávající futures kontraktu.

Kontrakty se na trzích obchodují ve svých kontraktních měsících. To znamená, že jejich ceny se odvíjejí k měsíci, kdy se předpokládá, že bude podkladové aktivum dodáno. Ceny futures se od aktuálních cen jednotlivých podkladových aktiv většinou liší jen nepatrně. Obchodovat s futures na akcie nebo akciové indexy je možné např. na burzách v ČR, Polsku nebo Maďarsku. Mezi nejznámější burzy s futures na komodity, kovy nebo energie patří CBOT (Chicago Board Of Trade), NYMEX (New York Mercantile Exchange), EURONEXT.

Mezi hlavní výhody futures patří:

  • Široké spektrum podkladových aktiv
    - futures kontrakty můžou být na dodávku nejrůznějších druhů podkladových aktiv. Investoři tak mohou participovat na vývoji hodnoty akciových indexů, akcií (domácích i zahraničních), zahraničních měn nebo komodit
  • Likvidita
    - tvůrci trhu se zavazují průběžně stanovovat nákupní a prodejní ceny a tím zaručují funkčnost trhu
  • Univerzálnost
    - s futures kontrakty je možné profitovat jak na rostoucím, tak i na klesajícím vývoji hodnoty podkladového aktiva

Rizika futures jsou podobná, jako je tomu u warrantů. Jedná se zejména o:

  • Riziko pákového efektu
    - páka u futures způsobuje větší zisky ale také větší ztráty v porovnání s přímou investicí do podkladového aktiva
  • Riziko úplné ztráty
    - při nepříznivém vývoji hodnoty podkladového aktiva musí investor doplnit finanční prostředky na svůj účet. Pokud tak neudělá, obchodník je oprávněný čerpat prostředky z maržového vkladu v celé jeho výši
  • Tržní riziko
    - stejně jako u akcií, fondů atd. se jedná o riziko ztráty ze změn tržních cen, jakož i změn hodnot finančních instrumentů
  • Měnové riziko
    - tomuto riziku podléhá každý futures kontrakt uzatvorený v cizí měně; riziko poklesu měny investice proti měně domácí

Opce

Opce je finanční instrument, který dává majiteli právo, ovšem ne povinnost, ke koupi nebo prodeje určitého aktiva. Opce patří mezi takzvané deriváty, jelikož je jejich cena odvozena od ceny aktiva (tzv. podkladového aktiva), ke koupi kterého má jejich majitel právo. Podkladové aktivum je obvykle akcie, dluhopis, měna nebo futures, ale může to být v podstatě cokoliv.

Většina opcí má expirační datum, do kterého musí být uplatněna. Po tomto datu ztrácí platnost a tímpádem i hodnotu.



Měnové trhy

Měnové konverze

Slovo FOREX vzniklo z anglického slovního spojení „foreign exchange“, v překladu „obchodování s cizími měnami“. Forex je v širším slova smyslu trh s měnami (forexový trh), se kterými se obchoduje po celém světě prostřednictvím navzájem propojených systémů. Forex není na rozdíl od akciových trhů nikde centrálně umístěn, takže zde neexistuje ani žádná burza pro realizaci obchodování. K obchodování dochází pouze prostřednictvím moderních technologií po celém světě. Forexový trh je největším a nejlikvidnějším finančním trhem na světě, na kterém lze obchodovat díky celosvětovému propojení 24 hod denně, 5 dnů v týdnu od nedělního do pátečního večera. Forexový obchodník se snaží vydělávat na pohybech konkrétních měn, respektive vzájemných kurzů mezi měnami. Nedochází zde proto k fyzickému vypořádání obchodů, nakoupenou nebo prodanou měnu si forexový obchodník nijak fyzicky nepřebírá, jedná se pouze o využívání pohybů kurzů pro realizaci zisku. Typická transakce spočívá v nákupu jedné měny a současném prodeji měny jiné. Tato forma trhu FOREX se začala vytvářet v 70. letech minulého století, kdy jednotlivé země začaly postupně přecházet na plovoucí směnné kurzy (do té doby fixované v rámci Breton-Woodského systému).

Měnový trh nabízí v porovnání s trhy akcií, dluhopisů nebo derivátů několik nesporných výhod:

  • vysoké zobchodované objemy
  • extrémně vysoká likvidita
  • geografická rozmanitost
  • dlouhé obchodní hodiny: de facto 24 hodin denně s výjimkou víkendů
  • šíře ekonomických a společenských vlivů, působících na měnové kurzy
  • nízké ziskové marže obchodníků
  • možnost využití finanční páky

Ve vztahu k těmto charakteristikám je trh FOREX velmi často zmiňován jako místo nejvíce připomínající dokonalý trh, pomineme-li tržní manipulaci ze strany centrálních bank. Podle Bank for International Settlements je průměrný denní objem obchodů na trhu FOREX zhruba 3,98 bilionu dolarů. Zhruba 80% tohoto objemu proběhne v hlavních finančních centrech světa, v následujícím dělení:

  • 1,005 bilionu USD ve spotových transakcích
  • 362 miliard USD v tzv. „outright“ transakcích
  • 1,72 bilionu USD v měnových swapech
  • 129 miliard USD je „zaokrouhlovací chyba“

V současnosti je trh FOREX jedním z největších a nejlikvidnějších finančních trhů světa. Obchodníci na něm působící zahrnují velké komerční a investiční banky, centrální banky, měnové spekulanty, korporace a národní vlády. Průměrný denní objem na trhu FOREX vytrvale roste, podle průzkumu FX Poll se mezi roky 2007 a 2008 objemy zvýšily o 41%.

Objemy obchodů na trhu FOREX se mezi roky 2005 a 2006 zvýšily o 38%, od roku 2001 se více jak zdvojnásobily. Primárním důvodem tohoto vývoje je rostoucí obliba cizích měn jako investovatelného aktiva, společně s růstem objemu aktiv v podílových fondech, penzijních fondech a hedge-fondech. Současně došlo k růstu zájmu také ze strany detailových investorů, kteří se na trh FOREX dostávají prostřednictvím on-line platforem. V roce 2006 tvořily obchody retailových investorů více jak 2% celkového objemu.

Vzhledem k tomu, že trh FOREX je decentralizovaný a obchody probíhají elektronicky, není zde potřeba nějakého centrálního vypořádacího místa.



Komoditní trhy

Komoditní trhy a trhy drahých kovů

Dnešním tématem je segment finančního trhu, který v poslední době opět nabývá na důležitosti a kterému je v médiích věnována relativně velká pozornost – trhy komodit a drahých kovů. Ty se několik let držely v pozadí, tlumené zejména nízkými cenami komodit a omezenou možností retailových spekulantů na tomto trhu participovat. Růst obliby a hlavně produktové palety indexových a komoditních akcií však celý trh výrazně „zdemokratizoval“ a umožnil i menším investorům účastnit se segmentu dříve exkluzivně vyhrazeného pro firemní klienty a velké spekulanty.

V principu rozlišujeme čtyři hlavní skupiny komodit – energetické, průmyslové, zemědělské a drahé kovy. Mezi energetické komodity řadíme zejména ropu, zemní plyn, topný olej a elektrickou energii. Průmyslové komodity jsou zejména hliník, měď, olovo, nikl, cín a zinek. Mezi zemědělské komodity patří pšenice, kukuřice, káva, kakao, bavlna a cukr. V neposlední řadě nelze samozřejmě opomíjet ani drahé kovy – zlato, stříbro, platina.

Forma a způsob obchodování komodit jsou v mnoha ohledech odlišné od obchodování akcií a dluhopisů zejména proto, že zatímco akcie a dluhopisy jsou ve své drtivě většině dematerializované, komodity jsou z povahy věci „fyzické“. Proto obchody s nimi probíhají na burzách „termínových“ formou futures, nikoliv na burzách spotových. Jen málokdo si jistě dokáže představit vypořádání obchodů s barely ropy v termínu T+2 nebo T+3, nemluvě o tom, že mnoho komodit (zejména zemědělských) se v okamžiku uzavírání obchodu ještě ani neurodilo a nebylo sklizeno. Hlavní a největší trhy s komoditami jsou v Londýně a v Chicagu.

Z pohledu zobchodovaného objemu sice minoritní, z pohledu mediálního významu však nezanedbatelné jsou zmíněné trhy drahých kovů. Vzhledem k bezprecedentní měnové expanzi posledních dvou let se na mysl mnoha investorů vkrádá vzpomínka na Výmarskou republiku v Německu a hyperinflaci, která jí nějakou dobou svírala. To vedlo k tomu, že některé centrální banky (kromě jiného centrální banka Číny) začaly poměrně výrazně navyšovat své zlaté rezervy. Na konci minulého roku oznámil Mezinárodní měnový fond úmysl prodat 400 tun ze svých zásob a nedlouho poté se ozvala Čína, že by okamžitě koupila 300 tun. Je jenom otázkou, zda nakonec Čína neabsorbovala i ten zbytek. Obrovské popularity také dosahují komoditní indexové akcie, v případě zlata například emitovaný společností State Street Global Markets, který na trhu najdete pod tickerem GLD. Velikost tohoto fondu dosahuje více než 50 miliard dolarů a řadí se tak mezi největší indexové akcie svého druhu.

Retailoví investoři se na vrcholu finanční krize v roce 2008 a na počátku roku 2009 v obavách o zdraví bankovního sektoru velmi často dívali i na „alternativní“ investice, jmenovitě drahé kameny a diamanty. Je pravdou, že nespornou výhodou drahých kamenů je v porovnání s jinými komoditami jejich přenositelnost. Pokud to přeženeme, sáček s diamanty lze poměrně snadno vsunout do kapsy saka a odcestovat. Problém však může nastat v okamžiku, kdy vyvstane nutnost diamanty odprodat. Obchod s nimi je poměrně omezený a historicky se soustřeďuje v rukou několika starých židovských rodin, sídlících v nizozemských Antverpách. Ty mají samozřejmě zájem na pozvolném a nikterak volatilním růstu ceny této „komodity“ a proto vždy - v případě snahy rozkolísat ceny diamantů příliš vzhůru nebo dolů – na trhu intervenují. Nemluvě o nijak malém riziku koupě tzv. „válečných“ nebo „krvavých“ diamantů, případně diamantů nepravých.

ETC

ETC neboli Exchange Traded Commodities je nový produkt, který na trh v Londýně, Německu a Amsterodamu, uvedla v září roku 2007 společnost ETF Securities (www.etfsecurities.com). ETC tituly, jsou zaměřeny na jednotlivé komodity či komoditní indexy, umožňují investorům podílet se na vývoji komodity aniž by daný kontrakt obchodovali či dokonce uskutečňovali jeho fyzické dodání, tak jako na komoditní burze.

Celkem je v nabídce společnosti ETFS více jak 30 titulů od ropy, drahých kovů až po kukuřici. Tituly jsou rozděleny do dvou skupin. V první skupině jsou tituly, které sledují i více komodit najednou. Například ETFS Industrial Metals, který kopíruje DJ-AIGCI Industrial Metals Index, ve kterém jsou zastoupeny následující komodity - hliník, měď, zinek a nikl. Další skupinu pak tvoří již jednotlivé komodity (viz následujíécí tabulka).

Název Typ Target
ETFS All Commodities DJ-AIGCI Indexové Energie, vzácné kovy, prům. kovy, hosp. zvířata, zemědělství
ETFS Energy DJ-AIGCI Indexové Ropa, zemní plyn, benzín, topný olej
ETFS Petroleum DJ-AIGCI Indexové Nafta
ETFS Ex-Energy DJ-AIGCI Indexové Zemědělství, průmyslové kovy, vzácné kovy, hosp. zvířata
ETFS Precious Metals DJ-AIGCI Indexové Vzácné kovy
ETFS Industrial Metals DJ-AIGCI Indexové Průmyslové kovy
ETFS Agriculture DJ-AIGCI Indexové Sojové boby, kukuřice, pšenice, bavlna, cukr, kafe, sojový olej
ETFS Softs DJ-AIGCI Indexové Cukr, Bavlna, Káva
ETFS Livestock DJ-AIGCI Indexové Hospodářská zvířata
ETFS Grains DJ-AIGCI Indexové Obilí
ETFS Brent Oil Individuální Ropa Brent
ETFS WTI Oil Individuální Ropa WTI (West Texas Intermediate)
ETFS Aluminium Individuální Hliník
ETFS Coffee Individuální Káva
ETFS Copper Individuální Měď
ETFS Corn Individuální Kukuřice
ETFS Cotton Individuální Bavlna
ETFS Crude Oil Individuální Surová ropa
ETFS Gasoline Individuální Benzín
ETFS Gold Individuální Zlato
ETFS Heating Oil Individuální Topný olej
ETFS Lean Hogs Individuální Vepřové půlky
ETFS Live Cattle Individuální Hovězí na porážku (jateční dobytek)
ETFS Natural Gas Individuální Zemní plyn
ETFS Nickel Individuální Nikl
ETFS Silver Individuální Stříbro
ETFS Soybean Oil Individuální Sojový olej
ETFS Soybeans Individuální Sojové boby
ETFS Sugar Individuální Cukr
ETFS Wheat Individuální Pšenice
ETFS Zinc Individuální Zinek