Dluhopisy jsou ve své podstatě „dlužním úpisem“, který lze obchodovat na veřejném trhu. Koupě dluhopisu tedy znamená, že kupující půjčuje vydavateli (emitentovi) dluhopisu určitou částku za podmínek daných při vydání dluhopisu. Fakticky jde o formu závazku, v němž dlužník slibuje splatit věřiteli k předem stanovenému datu vypůjčenou částku, společně s výnosem ve formě jednoho či více kuponových plateb. Kuponové výnosy jsou splatné v ročních nebo půlročních intervalech od data vydání dluhopisu. Dluhopisy se vydávají se splatností i několik desítek let (u nás zatím do 50 let).
Každý dluhopis tak musí mít explicitně řečeno: a) kdo je emitentem (dlužníkem), b) kolik je nominální dlužná částka, c) kolik je resp. jak bude stanovena výše výnosu (úroku) a d) kdy bude dlužná částka zaplacena. Nejde však o zcela vyčerpávající seznam, veřejně obchodovatelné dluhopisy nesou navíc mnoho dalších údajů, kromě jiného například mezinárodní identifikační číslo ISIN ad.
Typy
Stejně jako v případě akcií mohou být dluhopisy listinné nebo dematerializované a stejně jako v případě akcií je nejčastější forma druhá. Dále rozlišujeme dluhopisy státní (kde dlužníkem je stát), korporátní (dlužníkem je firma) či dluhopisy nadnárodních institucí (dlužníkem je například EBRD). Z pohledu kalkulace výnosu mohou dluhopisy být kuponové a bezkuponové. První skupina má v okamžiku vydání takového dluhopisu jasně řečeno, kolik je resp. jakým způsobem bude stanoven výnos ve formě pravidelně vypláceného kuponu (např. 3% p.a. nebo 6-měsíční LIBOR + 2%). Bezkuponové dluhopisy jsou tzv. dluhopisy diskontované a jejich výnos je realizován ve formě nižší nákupní ceny než je cena nominální. Investor tak dluhopisy „de facto“ kupuje levněji, než je jejich budoucí odkupní cena a jeho výnos proto není ve formě pravidelného kuponu, ale ve formě „slevy“ na nákupní ceně. Kupón, tj. výnos z dluhopisu, může být buďto pevně stanoven v okamžiku emise dluhopisu (dluhopis s fixním kuponem), nebo je stanoven mechanismus určení jeho výše na pravidelné bázi (např. jednou za půl roku na období příštích šesti měsíců ve výši sazby 6M LIBOR + např. 2%). Takovýto instrument se nazývá dluhopis s plovoucím kuponem a míra výnosu z takovéhoto dluhopisu je tedy „plovoucí“. kuponové (výnos je stanoven formou pevného nebo periodicky refixovaného kuponu) anebo bezkuponové (výnos je ve formě diskontu prodejní resp. tržní ceny a ceny splatnosti).
Vzhledem k tomu, že minimální obchodovatelná množství dluhopisů (tzv. loty) jsou u dluhopisů obvykle mnohem vyšší než u akcií, individuální investor se s tímto instrumentem nejčastěji setká ve formě dluhopisového podílového fondu.
Další velmi důležitou charakteristikou dluhopisů je fakt, že mají předem stanovenou splatnost. Pokud totiž odhlédneme od všech ostatních detailů, dluhopis je ve své podstatě formalizovaná smlouva o půjčce. I proto má každý dluhopis explicitně stanoveno, k jakému datu bude tato „půjčka“ splacena. Krátkodobé dluhopisy se splatností do jednoho roku jsou obvykle nazývány „pokladniční poukázky“. Jejich prostřednictvím si stát resp. vláda pokrývá krátkodobý nesoulad mezi výběrem daní a mandatorními platbami. Střednědobé dluhopisy jsou obvykle splatné v období 1 roku až 3-5 let a dluhopisy dlouhodobé přesahují co do splatnosti období 5 let.
Emitentem dluhopisu může být s trochou nadsázky kdokoliv. Primárně nicméně rozlišujeme dvě hlavní skupiny emitentů – státy a vlády (pak jde o tzv. státní dluhopisy) a firmy (dluhopisy korporátní). Státní dluhopisy obvykle investorovi přináší nižší výnos vzhledem k faktu, že státy jsou považovány za relativně nejbezpečnější dlužníky a tzv. „prémie za riziko“ je u takovéhoto instrumentu mnohem nižší. Naopak korporátní dluhopisy jsou mnohem rizikovější a proto musí případného investora odměnit mnohem vyšším výnosem. Extrémem jsou v tomto ohledu tzv. „junk bonds“ – dluhopisy emitentů s velmi vysokým rizikem (např. malé nebo nové firmy), které také nesou extrémně vysoké výnosy. Cenou za tento vysoce nadprůměrný výnos je pak riziko úpadku dlužníka a nesplacení jistiny dluhopisu jako takové.
Poslední oblastí, která nepochybně stojí za zmínku a která ze strany investorů přináší mnoho otázek je rozdíl mezi pojmy kupón a výnos do splatnosti. Zatímco kupón je nominálně stanovená částka výnosu z investované (resp. zapůjčené) částky, výnos je kumulativní suma všech budoucích výnosů až do splatnosti. Výše kupónu sama o sobě tedy pro stanovení výhodnosti nebo nevýhodnosti nákupu daného dluhopisu nestačí, je třeba znát také údaj o výnosu do splatnosti a porovnat jej s ostatními dluhopisy podobného typu, splatnosti a rizikovosti. Jenom tak jsme schopni říci, zda je daný dluhopis v porovnání s ostatními podobnými instrumenty levný či drahý a zda se nám vyplatí do něj investovat. Celou problematiku bychom mohli ještě zamotat tím, že výnos do splatnosti v % může být vyšší než kupon za předpokladu, že tržní cena dluhopisu je výrazně pod nominální hodnotou, ale to je na delší povídání.