Měsíc s měsícem se sešel a opět se živě uvažuje o tom, zda/kdy dojde k dalšímu zvýšení sazeb v USA. Základní „taktická“ investiční logika je jednoduchá: Pokud má ekonomické oživení silný základ, zvyšování sazeb a růst výnosů vládních dluhopisů je pozitivní, či alespoň neuškodí. Pokud oživení pevný základ nemá...?
... snahy o jakési preventivní zvyšování budou kontraproduktivní. Nyní je ale naděje, že se nás týká spíše první (v podstatě ideální) scénář, výnosy dluhopisů jsou navíc stále vzdáleny určitým kritickým hranicím (viz předchozí příspěvky na toto téma). Tudíž bychom se na akciovém trhu vlastně nemuseli nijak zvlášť tímto tématem zaobírat.
Určitou nervozitu ale mohou i v tomto ideálním případě pociťovat investoři, kteří se zaměřují na dividendové tituly. To je poměrně populární strategie – stačí se podívat, kolik článků a příspěvků se na různých investičních portálech zabývá právě dividendovými akciemi. Jelikož ale často fungují jako takové polodluhopisy, nemusí pro ně být prostředí rostoucích sazeb zrovna přívětivé: Růst výnosů obligací/pokles jejich cen by mohl vyvolávat tlaky i na pokles cen jejich částečných substitutů – tedy dividendových akcií.
Pimco se tématu před několika týdny věnovalo detailněji a my se díky jeho štědrosti můžeme poučit také. Následující dva grafy ukazují, co se dělo s jednotlivými sektory na akciovém trhu, když výnosy obligací v letech 2012 – 2016 klesaly (první obrázek) a když rostly. Obavy dividendových investorů se zde z části potvrzují: Během období poklesu výnosů si vedou nejlépe utility (tedy typicky dividendové tituly), když výnosy rostou, utility naopak jednoznačně prohrávají a s nimi i telekomunikace (tedy další dividendáři):
Výše uvedené ale přece jen není přesnou odpovědí na popsané dilema, protože tímto sektorovým pohledem se prolínají i jiné faktory, včetně jejich defenzivnosti a cykličnosti. Když se Pimco podívalo na to, jak si vedou jednotlivé skupiny akcií podle výše dividendového výnosu, zjistilo, že nejhůře na tom jsou akcie s nejvyšším dividendovým výnosem. Ovšem akcie s nižším dividendovým výnosem si naopak vedly lépe (!) než celý trh. Mohli bychom to nějak vysvětlit?
Vysoký dividendový výnos je odrazem nízkého očekávaného růstu (a někde vysokého rizika). Nižší dividendový výnos je naopak často známkou toho, že investoři hodně věří růstovému potenciálu akcie (včetně zvyšování dividend). Z toho nám tedy vlastně vychází jednoduchá a intuitivní věc: Čím více se akcie podobá dluhopisu (u společnosti se čeká stagnace, či jen utlumený růst), o to více je vystavena negativnímu tlaku rostoucích výnosů. Akcie s nižším dividendovým výnosem jsou „akciovější“, hlavní roli u nich hrají odhady dalšího růstu a ne vývoj sazeb (ten jim může dokonce pomáhat, protože je známkou cyklického zlepšení ekonomiky).
Ta „nejdluhopisovější“ část dividendových titulů tedy bývá negativnímu tlaku rostoucích sazeb skutečně vystavena, ale zdaleka nejde o všechny dividendové akcie. K tomu je nutno mít na paměti, že v tuto chvíli jsou trhy na nějaké zvedání sazeb už nastaveny a hraje se tedy jen o to, jaká budou překvapení. Akcie s vysokým dividendovým výnosem by tak byly pod novým tlakem jen v případě, kdy by ekonomika rostla ještě rychleji, než se nyní čeká a to by donutilo Fed k razantnějšímu šlápnutí na brzdy. A ani v takovém případě ale neházejme flintu do žita, či jiné obilniny. Jak radí guru na trhu nejznámější, stačí se chovat, „jako kdyby se trh na pár let uzavřel“.