Jen málo bodů nové úpravy tzv. III. důchodového pilíře vyvolalo takovou diskuzi, jako § 63 vládního návrhu zákona o doplňkovém penzijním spoření. Tento paragraf stanoví, že výše provize za zprostředkování smlouvy o doplňkovém penzijním spoření nesmí překročit 3,5 % průměrné mzdy. Při finálním schvalováním návrhu v Poslanecké sněmovně jsme byli svědky boje o toto ustanovení, resp. o pozměňovací návrh, jehož cíl byl jasný: toto omezení odstranit. Ministr financí však nakonec slavil úspěch; pozměňovací návrh neprošel. Zdá se být tudíž pravděpodobné, že svět penzijních zprostředkovatelů se relativně významně otřese.

Dosavadní právní úprava penzijního připojištění, jež má být novým zákonem v podstatě nahrazena, žádný limit ohledně výše zprostředkovatelských provizí neobsahuje. Stávající smlouvy mezi penzijními fondy a externími distribučními sítěmi jsou výsledkem svobodné negociace mezi obchodními partnery a jejich průměrná výše je zhruba o dvě třetiny vyšší než cca 900 Kč, které dnes odpovídají oněm 3,5 % průměrné mzdy. Ekonomické dopady do stávajících obchodních modelů tak budou enormní. Provozovatelé externích distribučních sítí mohou chápat tuto změnu jako zásah do jejich legitimního očekávání na již jednou sjednanou provizi. Uvážíme-li drastický rozsah snížení stávajících provizí, lze namítat, že nový zákon zasahuje dokonce do samotného práva na podnikání v oblasti distribuce penzijních produktů. Pojišťovny využívající externí distribuční sítě se zase mohou cítit znevýhodněny oproti pojišťovnám disponujícími interními (zaměstnaneckými) distribučními sítěmi. Uvědomíme-li si, že mnohé z distribučních společností i pojišťoven jsou členy zahraničních skupin, nelze vedle případné ústavní stížnosti vyloučit ani arbitrážní žaloby.

V tomto kontextu se zdá zvolený způsob regulace výše provizí poněkud nešťastný. Provize placené zprostředkovatelům za zprostředkování uzavření smlouvy s klientem je primárně otázkou nákladovosti produktu penzijního spoření, která je řešena omezením maximální výše úplaty náležející penzijní společnosti v jiném ustanovení zákona. Tento způsob ochrany účastníků penzijního pojištění je nejefektivnější, protože shodně omezuje přebujelé náklady na externí i interní distribuční sítě a současně nechává na penzijní společnosti, aby sama alokovala své náklady způsobem, který bude považovat za nejlepší.

Vývoj situace ohledně zprostředkovatelských provizí bude jistě zajímavý. V současné době nelze než doporučit důkladnou revizi stávajících smluv o spolupráci s externími distribučními sítěmi v důsledku výše uvedených změn.