Zvýšení jednotného odškodnění pro investory, kteří o své vklady přijdou kvůli zpronevěře, špatným řízením nebo provozními chybami jejich investiční společnosti až na 100 tisíc eur ve všech členských státech EU, rozšíření garančního systému též ve vztahu ke standardním fondům kolektivního investování a povinná solidarita mezi evropskými garančními systémy. To jsou hlavní novinky, které by měl přinést návrh změny směrnice o systémech pro odškodnění investorů.
Návrh, který má za sebou první čtení v Evropském parlamentu, chce vylepšit jednotný evropský trh s investičními službami a zvýšit ochranu a důvěru investorů v EU. Částečně je reakcí na turbulentní období, které v posledních letech světové finanční trhy zažívaly.
Rozšíření okruhu „pojištěných“ případů
Kromě sladění původní směrnice z roku 1997 s úpravou investičních služeb ve směrnici MiFID z roku 2004 tak, aby směrnice nepochybně pokrývala veškeré investiční služby, jak jsou vymezeny ve směrnici MiFID, přináší projednávaný návrh dvě podstatná rozšíření okruhu případů, kdy se oproti stávající úpravě budou moci investoři domáhat odškodnění z garančních systémů. Toto plnění budou moci požadovat též investoři, jimž nemůže být jejich zákaznický majetek vydán nikoli z důvodu na straně obchodníka s cennými papíry, který jim poskytuje investiční služby, ale též v případě, kdy tento důvod spočívá na straně schovatele držícího pro zákazníky majetek na základě dohody s obchodníkem s cennými papíry.
Významnější je rozšíření okruhu oprávněných osob též o standardní fondy kolektivního investování (UCITS), dojde-li ke ztrátám majetku fondů z důvodů na straně depozitáře nebo schovatele fondu. Garanční systém pak bude krýt pohledávky jednotlivých podílníků těchto fondů. To bude znamenat nepochybně podstatné zvýšení „rizikové expozice“ garančních schémat, která nově bude zahrnovat v podstatě rizika ztráty veškerého majetku standardních fondů kolektivního investování.
Pevná částka pro všechny, žádný haircut
Současná minimální výše odškodnění 20 tisíc eur by se měla novelizovanou směrnicí změnit až na pevnou částku 100 tisíc eur, a to především s odkazem na podobný posun, k němuž má dojít v oblasti pojištění bankovních vkladů. Jednotná výše odškodnění má podle Komise zabránit produktové arbitráži. Nově nemá již směrnice členským státům umožňovat stanovit až 10% haircut maximálního nároku na plnění z garančního systému, který v podstatě znamenal, že sám investor se bude vždy na ztrátě podílet alespoň 10% nahrazovaného majetku.
A ještě v jedné věci má návrh směrnice vyjít investorům vstříc. Má se alespoň částečně zkrátit doba, po kterou budou na odškodnění čekat. Nyní totiž platí, že investoři se odškodnění mají dočkat do tří měsíců od stanovení přípustnosti a výše pohledávky. Předtím, než jsou pohledávky takto ohodnoceny, ovšem často uplyne několik let. Směrnice chce proto nově zavést prozatímní výplatu třetiny počátečního posouzení pohledávky. Zbytek by investoři dostali po jejím úplném ověření.
Povinná výpomoc
Návrh směrnice vychází z toho, že náklady na financování systému odškodnění pro investory by měli nést sami účastníci trhu. Evropský investiční trh by se měl dále propojit tím, že by si jednotlivé garanční systémy v případě nouze povinně vypomáhaly s odškodněním investorů prostřednictvím půjček. Jako jakýsi arbitr, resp. zprostředkovatel těchto půjček má sloužit Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA). Půjčky by měly být splatné do pěti let. Tento požadavek samozřejmě vede ke sdílení rizika jednotlivých národních trhů mezi garančními systémy a v podstatě i mezi jednotlivými národními státy. Jde v podstatě o stejně kontroverzní krok, jaký je diskutován v oblasti pojištění bankovních vkladů.
Zatím se nedá úplně přesně odhadnout, kdy směrnice vstoupí v platnost. Až se tak stane, budou mít členské státy včetně Česka 12 měsíců na to, aby ji převedly do svých právních řádů. V České republice by se novelizovaná směrnice měla promítnout do zákona o podnikání na kapitálovém trhu.