Diskuse o nutnosti odstraňování administrativních bariér podnikání provázejí téměř celou existenci Evropské unie (EU). V roce 2001 byla zveřejněna studie o zdanění podniků v rámci EU, která odstartovala již konkrétní debaty, jejichž cílem bylo pomoci odstranit bariéry v daňové oblasti. Pravdou je, že společnosti podnikající v různých členských státech EU se musí vypořádat s různými daňovými systémy, které jsou v každém státě odlišné.

Evropská komise na základě studie o zdanění podniků v rámci EU vypracovala celkem čtyři návrhy, jak by nadnárodní společnosti mohly využít pro své podniky v rámci EU pouze jeden způsob výpočtu základu daně. Těmito návrhy bylo (i) zdanění podle státu řídící společnosti, (ii) evropská korporátní daň, (iii) povinně harmonizovaný základ daně, a konečně (iv) společný konsolidovaný základ daně. Jako politicky nejspíše průchozí byla vybrána varianta společného konsolidovaného základu daně, která v podstatě znamená, že příjmy všech společností ze skupiny by se zdaňovaly podle speciálních pravidel stanovených komunitárním právem.

Cílem zavedení společného konsolidovaného základu daně právnických osob - CCCTB (z anglického Common Consolidated Corporate Tax Base) by podle Evropské komise mělo být především snížení administrativních nákladů společností podnikajících na evropském trhu, zjednodušení pravidel a minimalizace výjimek, snížení daňových úniků a také snížení nákladů na správu daní. CCCTB má tedy napomoci řádnému fungování vnitřního evropského trhu. Cíle jsou to jistě ušlechtilé, nicméně je vůbec reálné je naplnit? Podívejme se nejprve na základní principy návrhu směrnice o CCCTB.

Směrnice nad dohodami

Základním stavebním kamenem CCCTB je, jak již název vypovídá, konsolidace příjmů společností skupiny do jednoho základu daně stanoveného podle jednotných pravidel daných směrnicí. Konsolidace by se přitom mohly zúčastnit společnosti s vysokou úrovní hospodářského propojení. Konsolidace příjmů a výdajů by tedy z principu měla odstranit problémy týkající se stanovení převodních cen mezi členy skupiny a také s případným dvojím zdaněním v rámci této skupiny.

Návrh směrnice upozaďuje bilaterální dohody mezi členskými státy, tj. zejména dohody o zamezení dvojímu zdanění, neboť předpokládá svoji nadřazenost těmto dohodám.

Důležitými aspekty pro udržení alespoň nějaké naděje pro přijetí směrnice a následnou ratifikaci členskými státy je princip dobrovolnosti volby zdaňování na základě CCCTB a zachování volnosti členských států ve stanovení sazby daně.

V další části našeho seriálu se blíže podíváme na způsob stanovení základu daně, možná pozitiva i případné problémy, které by při schválení směrnice v této podobě pravděpodobně mohly nastávat.