Po zkušenostech z finanční a dluhové krize se EU chystá přitvrdit v regulaci ratingových agentur. Změny mají podpořit objektivitu a kvalitu vydávaných ratingů, což by mělo vést ke stabilnějšímu finančnímu systému.
Návrh nových pravidel již schválil výbor Evropského parlamentu pro měnu a hospodářství (ECON). Ačkoliv to nelze spolehlivě odhadnout, můžeme jeho přijetí očekávat ještě ke konci letošního roku.
Objektivitu ratingů ohrožuje dle Komise především přetrvávající obchodní model jejich poskytování. Emitenti udržují s ratingovými agenturami, které hodnotí jejich finanční instrumenty, dlouhodobé smluvní vztahy. A právě tato dlouhodobost je trnem v oku evropských legislativců. Způsobuje totiž, že mezi emitenty a ratingovými agenturami vzniká těsný až důvěrný vztah, jenž vede k pochybnostem o objektivitě a přesnosti poskytovaných hodnocení.
Navrhovaná legislativa hodlá tomuto problému čelit vytvořením pravidla tzv. povinné rotace. Podle něj by emitenti měli agentury vždy nejdéle po třech letech střídat. Půjde-li přitom o dluhové nástroje, budou je muset měnit již po uplynutí jednoho roku. Kromě zlepšení objektivity hodnocení má toto opatření ještě další cíl. Ačkoliv je v současnosti v EU oficiálně zaregistrováno přes 30 ratingových agentur, trhu jednoznačně vládne známá trojka těchto společností. Princip rotace by konkurenční prostředí měl posílit a trh ratingů rozhýbat, neboť by měl menším agenturám poskytnout více obchodních příležitostí. K tomu by mělo přispět i pravidlo, podle kterého se bude ratingová agentura, jež rozváže smluvní vztah s emitentem po uplynutí stanovené maximální doby, oprávněna se k němu vrátit až po dalších čtyřech letech.
Zlepšení přesnosti a objektivity hodnocení finančních instrumentů není jediným účelem chystané úpravy. Komise sice požaduje kvalitnější ratingy, ale zároveň by ráda omezila nadměrné spoléhání se na ně, které je u investorů na finančních trzích patrné. Důsledkem je totiž riziko tzv. lavinového efektu, kdy špatné hodnocení finanční stav emitenta ještě značně zhorší, neboť investoři ztratí důvěru v jeho finanční nástroje. Návrh v tomto ohledu v prvé řadě směřuje vůči členským státům, jež by měly snížit počet odkazů na externí ratingy v právních předpisech, které jejich využívání přímo nařizují.
Odškodnění investorů
Poměrně zásadní novinkou by mělo být zakotvení práva investorů na náhradu škody, pokud ratingová agentura své povinnosti z právní úpravy poruší. Z období finanční krize je známo několik případů, kdy - jak se později ukázalo – došlo k přehnaně optimistickému ohodnocení některých finančních instrumentů. V důsledku toho byli mnozí investoři poškozeni.
Podobné případy by v budoucnu měly být řešitelné prostřednictvím občanskoprávní žaloby. Investoři by touto cestou mohli požadovat odškodnění přímo na ratingových agenturách, a to i bez jakéhokoliv předchozího vzájemného smluvního vztahu. Ovšem ne každý rating, v jehož důsledku přišel důvěřivý investor o peníze, bude možné považovat za důvod pro přiznání náhrady škody. Předně bude muset být prokázáno, že se ratingová agentura dopustila rovněž porušení některé z výslovně jmenovaných povinností, například uvedených pravidel o povinné rotaci. I tak ale bude agentura odpovědná jen za předpokladu, že se porušení dopustila úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
Případů odškodnění investorů proto zřejmě nebude mnoho, neboť podmínky, za kterých by měla občanskoprávní odpovědnost nastoupit, by měly být nastaveny poměrně striktně. Navrhovaná právní úprava nicméně tímto bodem vytváří další tlak na poskytování kvalitních a přesných ratingů, což je ostatně jejím základním cílem.