České veřejné finance se podle bývalého člena bankovní rady ČNB Tomáše Holuba postupně vzdalují pověsti evropského premianta. V podcastu Trhy & Bohatství hlavního ekonoma Dominika Rusinka upozorňuje, že stát hospodaří s vysokými schodky i v době solidního ekonomického růstu, čímž si omezuje prostor pro řešení budoucích krizí. Vedle fiskální politiky se rozhovor dotkl také vyhlídek úrokových sazeb, inflace či dlouhodobých investičních trendů.

Česká republika sice stále patří mezi méně zadlužené evropské země, podle Tomáše Holuba však tento fakt nesmí zastřít zhoršující se trend. Zatímco ještě před několika lety patřilo Česko mezi fiskálně nejdisciplinovanější státy Evropské unie, dnes se rychle posouvá k evropskému průměru. „Za posledních šest až osm let patříme k pěti zemím v Evropské unii, kterým poměr dluhu k hrubému domácímu produktu narostl nejrychleji. Tu svoji startovní výhodu postupně ztrácíme,“ říká Holub.

Za hlavní problém považuje skutečnost, že stát vytváří vysoké schodky v době, kdy ekonomika není v recesi a nepotřebuje výraznou podporu ze strany rozpočtové politiky. „Ekonomika nepotřebuje stimulovat, nakopnout ze strany rozpočtové politiky. Je to normální situace, kde by veřejné finance měly spíš směřovat k vyrovnanému hospodaření. A my jsme se vydali opačným směrem,“ upozorňuje.

Podle něj se tím vyčerpává takzvaný fiskální prostor, tedy schopnost státu pomoci ekonomice v případě budoucí recese. Pokud by přišla vážnější krize, manévrovací prostor vlády by byl výrazně omezenější než v minulosti. Holub používá i obrazné přirovnání: „Jsme v relativně tučných letech a rozpočtové sýpky si vyprazdňujeme.“

Proinvestiční rozpočet? Jen částečně

Přestože vlády často označují své rozpočty za proinvestiční, Holub připomíná, že ne všechny kapitálové výdaje automaticky znamenají investice, které zvýší budoucí výkon ekonomiky. Podle něj lze jen obtížně tvrdit, že celý deficit je ospravedlnitelný budoucími výnosy z investic. V návrhu rozpočtu na rok 2027 dosahují kapitálové výdaje zhruba 280 miliard korun, zatímco schodek činí 386 miliard. „Velice zjednodušeně se dá říct, že minimálně 100 miliard korun projídáme. Jsou to peníze na běžný provoz, které nejdou na kapitálové výdaje,“ říká.

Za jednu z mála skutečně strategických investic označuje výstavbu nových bloků v Dukovanech. „Je tam jasný, hmatatelný výhled, že ve chvíli, kdy nové bloky začnou produkovat elektřinu, začne se investice státu vracet. Má to ekonomickou racionalitu,“ míní.

Dluh bude stále dražší

Významným tématem rozhovoru bylo také rostoucí zatížení veřejných financí úrokovými náklady. Podle Holuba se nyní nepříjemně potkávají dva trendy: rostoucí dluh a zároveň vyšší úrokové sazby. Situaci navíc zhoršuje skutečnost, že stát postupně nahrazuje starší dluhopisy vydané za velmi nízkých sazeb novými emisemi s výnosy přesahujícími pět procent. „I kdyby se stát dál nezadlužoval, tak ho i ty staré dluhy budou stát stále víc,“ upozorňuje. Dluhová služba by podle současných plánů měla během několika let vzrůst až ke 160 miliardám korun ročně. „

Fiskální konsolidace? Ambiciózní, ale zatím bez konkrétních kroků

Vláda ve fiskálně strukturálním plánu počítá s výrazným snížením deficitů po roce 2027. Holub však upozorňuje, že zatím neexistují konkrétní opatření, která by takový vývoj zajistila. „Vláda sama deklaruje, že bude horko těžko hledat snižování schodku o 20 miliard na příští rok. Ale pak by měla najít na dva další roky zhruba 150 miliard dalších úspor nebo vyšších příjmů,“ připomíná. Navíc pochybuje, zda lze rozsáhlou konsolidaci prosadit právě ve volebních letech. „Dělat to těsně před volbami je dost politicky sebevražedné,“ říká.

Podle Holuba bude v budoucnu obtížné vyhnout se debatě o vyšších daních. Významný prostor vidí zejména u DPH nebo u daně z příjmu fyzických osob. Zároveň připomíná, že problém vznikl i po zrušení superhrubé mzdy. „Máme stát určité velikosti a náklady na jeho fungování jsou systematicky vyšší než to, co vybíráme na daních. Tu realitu budeme dřív nebo později muset přijmout,“ varuje.

ČNB podle Holuba ještě nemusí mít hotovo

Vedle fiskální politiky se rozhovor věnoval také měnové politice České národní banky. Přestože centrální banka na posledním zasedání ponechala sazby beze změny na 3,75 %, Holub očekává, že by letos mohlo přijít ještě jedno zvýšení. Jádrová inflace se podle něj stále drží na horní hranici tolerančního pásma a přetrvávají také další proinflační tlaky včetně rychlého růstu mezd či cen služeb. „Myslím si, že okolnosti nakonec ČNB dotlačí k tomu ještě jednou letos sazby zvýšit,“ odhaduje.

Za významný faktor považuje i uvolněnou fiskální politiku. „Zvýšení deficitu z 2,1 % HDP na 3,5 % představuje celkem významný poptávkový stimul pro ekonomiku, který sám o sobě opodstatňuje jedno až dvě zvýšení úrokových sazeb,“ uvedl.

Česká ekonomika příjemně překvapuje

Přes výše uvedená rizika zůstává Holub vůči české ekonomice poměrně optimistický. Oceňuje zejména schopnost firem přizpůsobit se sérii nepříznivých šoků posledních let. „Česká ekonomika sice roste tempem, které není závratné, ale je celkem solidní. Český automotive tu transformaci zatím zvládá lépe, než se čekalo,“ říká.

Podle něj české firmy prokázaly odolnost vůči pandemii, energetické krizi, obchodním konfliktům i vyšším úrokovým sazbám. „Ty podniky, které tady jsou, jsou schopny se posouvat dopředu a zvládat nepříjemné vnější prostředí celkem obstojně,“ dodává.

A pokud jde o osobní investiční filozofii, bývalý centrální bankéř zůstává věrný jednoduchému pravidlu: diverzifikaci a investicím do lidského kapitálu. Na otázku, jaká byla jeho nejlepší investice v životě, odpověděl bez váhání: „Do vzdělání, jednoznačně. To je věc, která se mi vyplatila mnohonásobně.“